Křestní jméneo Behringera Uli by se dalo překládat jako Ultra Laciné Instrumenty. Jaké jsou ale jeho kytarové krabičky, tak často vysmívané kvůli plastu,  ze kterého jsou vyrobené kryty?

Kvalita zařízení je občas diskutovaná, ale je jasné, že v té obrovské záplavě produktů budou věci lepší i – ehm – horší. Díky tomu, že začal vyrábět v Číně už kdysi ve velkých sériích, dostal se na lepší cenu než konkurence. Na jednu stranu jsou občas použity lacinější komponenty, ale občas to nevadí a znamená to další snížení ceny. Když se pustil do podlahových krabiček, bylo jasné, že se zvedne vlna odporu s tím, že to je levný plast, nevydrží to, je to laciný krám, ale postupem času se začíná názor trochu měnit. Ukazuje se, že ne vždy se to pokazí a ne vždy jsou drahé kovové krabičky dalších výrobců technologicky dál při trojnásobné ceně.

Jelikož díky ceně jich pár vlastním a pár dalších jsem měl na testy, zkusím udělat nějaký malý přehled toho, k čemu se z Uliho krabičkové záplavy vyjádřit mohu.

Obecně:
Kvalita je podle mne slušná, průmyslový standard. Radši bych to sice viděl kovové s lepšími přepínači, konektorem pro napájení vzadu, s normálním systémem výměny akumulátorů a ne s tím strašným blázincem, co je použit u těchto krabiček, ale uznávám, že cena velí a výsledek je funkčně v podstatě v pořádku, design a ovládání akceptovatelné.

Záruky a poruchovost:
Měl jsem zatím jednu závadu na digital delayi DD-400, měl jsem ho z Německa jako většinu svého haraburdí. Oprava vlastně nebyla, poslal jsem ho do Německa a oni obratem poslali nový. Rychlost OK, jediné zdržení bych viděl u pošty. Záruky jsou tedy dostatečně funkční. Oprava těchto krabiček není totiž úplně jednoduchá, uvnitř je to SMD montáž, nejlevnější a nejpraktičtější je to vyměňovat kus za kus, v záruce je to určitě levnější než práce specializovaného technika…

Modifikace:
S SMD montáží ale bohužel obvykle člověk přijde o možnost snadné modifikace dle přání. Vemte si, kolik vzniklo úprav třeba Cry Baby nebo Tube Screamera. U těchto krabiček vám nezbude většinou nic jiného, než to nechat tak, jak to je (pokud nejste dobře vybavený technik s SMD pracovištěm). Je to pro mne trochu škoda, ale dá se s tim žít – v řadě oblastí nemá Uli jenom jeden typ krabičky, třeba chorusů, delayů a overdrivů je řada typů…

Technické parametry:
Většina je navržena technicky velmi dobře. I řada lidí ze světa reportuje u některých typů srovnatelné nebo lepší parametry (odstup šumu, kvalita signálu), než nabízí dražší konkurence. U některých je ovlivněn průchozí signál, řada z nich (zejména novější modely) jsou i v tomto směru excelentní.

Pojďme se podívat na konkrétní modely.
V době, kdy tento text píšu, mám doma TO800 overdrive, CS100 kompresor, DM100 Distortion Modeler, AM100 Acoustic Modeler, DD400 digital delay, CC300 space chorus a NR100 noise reducer. Měl jsem ještě kvákadlo HB01VP-1 HellBabe a na testy „vintage“ krabičky phaser a VD-1 distortion. Tento článeček se asi bude průběžně rozšiřovat, podle toho, jak se mi tady budou objevovat další modely. Od první verze článku se u mne objevily ještě chorusy CO-600 (hned 2), 2 echa EM-600, reverb RV-600 a simulace Leslie RM-600.

Prodal jsem NR-100, AM-100 a DM-100.

TO800 Tube Overdrive

Už zelená barva jasně říká, že se jedná o reinkarnaci TubeScreameru. Behringer jako hlavní reklamní přednosti uvádí osazení originálním 4558 operačním zesilovačem a MA150 diodami – tedy jako u Tube Screamera. Ono to nebude tak horké vzhledem k systému výroby, ale faktem je, že v mém provozu k nabuzování Marshallů to funguje dobře. A nebojím se říci, že velmi dobře. Asi bych měl napsat, že jsem tuto kvalitu od Uliho nečekal a jsem s ním bez výhrad spokojen. Dělá to, k čemu ho potřebuji a dělá to velmi dobře.

CS100 Compressor/Sustainer

Velmi kvalitní kompresor. Dlouhá léta jsem používal MXR Dynacomp (měl jsem hned 2) a DOD, ale tohle stojí pár stovek a jsem s tím mnohem spokojenější než se slavným MXR. Při provozu si musíte dávat akorát pozor na pokles napětí na baterii. Když jí máte vybitější, začne se přidávat ke zvuku trochu hiss (zjednodušeně takový divný zkreslený slabý druhý zvuk). To ale není problém, dělá to celá řada dražších konkurentů, stačí si jenom dávat pozor na baterii a nepoužívat 9V baterii, která už má jenom 8 V… Kvalita je skutečně velmi dobrá a i by-pass šum řada uživatelů ze světa reportuje jako nižší, než u Bosse.

DM100 Distortion Modeler

Celkem normální zkreslovač s klasickým ovládáním, má navíc přepínač režimů pro simulaci 3 typů slavných zkreslovačů: Boss DS-1, MXR Distortion+ a ProCo the Rat. Behringer dobře věděl, proč jako první dal do menu DS-1: ono to totiž v této poloze nejlépe hraje a už to ani do jiných poloh nepřepínám. MXR+ hraje jinak, než tato simulace a the RAT je úplně jinde, to se hodně nepovedlo, nemá to s RAT nic společného. Ale v režimu DS-1 je to dobré a použitelné. Nemohl jsem porovnat přímo s DS-1 vedle sebe, ale jednak jí znám a jednak i stejný názor mají recenzenti ze světa.Vlastní použitelnost je samozřejmě závislá na připojeném aparátu, stylu hry a režimu: někdy je lepší zelený overdrive (výše), někdy DM100 v distortion režimu. Krabička tedy není špatná, stačí si říci, že v ceně máte tu DS-1 a ten zbytek režimů jenom jako bonus. Mínus bych viděl ve všudypřítomném hissu, i při stažené hlasitosti na výstup proniká trocha takového zbytkového zkreslení. Asi by to chtělo lépe filtrovat napájení nebo se podívat na návrh a možné přeslechy v integrovaných obvodech. Hodnotím jí tedy tak jako 50% – něco se povedlo, něco méně…

DD400 Digital Delay

Je to základní delay až do zpoždění 1,3 s za neuvěřitelnou cenu. I Behringer má v nabídce modely, které umí víc funkcí, ale toto je přesně to, co si asi většina z vás představí pod termínem Digital delay – nejčastěji ho totiž použijete jako základní echo pro sóla, ale příznivci doprovodů typu Edge určitě najdou i další využití. Kvalita zpožděného signálu je vynikající. Je to tím, že efekt je 24 bitový, je tedy na hony kvalitou vzdálen tomu, co leze ze starých 8, 12 a 16 bitových krabiček. Měl jsem pár let i neuvěřitelně drahý Digitech PDS-2020 (stál v Cz skoro 19 000) a ten byl v reálu podle zvuku tak 4 bitový. U laciného DD-400 je kvalita skutečně skvělá (na stomp box). Další možností pro blbnutí je režim Hold, kdy vám bude opakovat zahraný úsek a vy můžete vrstvit zvuky. V tomto režimu oceníte těch 24 bitů.

V některých situacích je ale nižší bitové rozlišení jednoduchou cestou, jak oddělit originální zvuk od efektovaného. Třeba na sóla by bylo někdy vhodné mít u echa stažené výšky nebo basy. To tady nejde – výstup je vysoce kvalitní bez filtrace kmitočtů. Někdy by se hodilo snadno efekt oříznout – a tohle zase nechtěně dělají ty efekty s menším bitovým rozlišením (ovšem ty neumí v případě potřeby kvalitu přidat). DD400 má oproti podobnému DD100 od Uliho podstatně vyšší vzorkovací frekvenci, takže poskytuje vyšší kvalitu oproti svému předchůdci.

Napájení u DD400 je kvůli spotřebě nutné (pokud nemáte továrnu na baterky) řešit napáječem. DD400 pracuje jak v mono, tak i stereo módu.

Přepínání je odlišné od ostatních krabiček, protože se efekt aktivuje puštěním pedálu, nikoliv jeho sešlápnutím. Nejprve jsem se dost divil, teprve když jsem si zkusil Hold režim, došlo mi, proč to udělali právě takto.
Můj výsledek je, že je to kvalitní univerzální delay, je kterým se pracuje dobře a který mne zvukově překvapil. Přál bych si pouze to opačné spínání, jinak OK.

CC300 Chorus Space-C

Je to jedna z nejzvláštnějších krabiček – je to reinkarnace slavného rackového Roland SDD-320 Dimension-D ze začátku osmdesátých let. Boss pak udělal v roce 1986 malou verzi Dimension-C DC-2, o které se také zmiňuji v článku o Gary Moorovi (ta se vyráběla do roku 89). CC-300 je přímo kopie (resp. napodobenina) DC-2. O co jde: klasický chorus používá pro zdvojení kytary jednu zpožďovací linku. U Dimension jsou dvě, ale mají společné řízení. Výsledkem je široký plný chorus, který nenapodobíte s normálním chorusem a který vstoupil skrytě do historie na řadě nahrávek. U klasického chorusu máte velmi často slyšet výraznou vlnu, u Dimension máte široký prostorový chorus – ale s účinným potlačení právě oné nepříjemné vlny. Přístroj nemá knoflíky, pouze 4 přepínače, které nastavují nejběžnější hodnoty a parametry oscilátoru. Tím máte jednoduché nastavení a zaručený zvuk.

Používám to se všemi tlačítky v pozici off, maximálně spínač 1 v pozici on. Je to kvalitní krabička, samozřejmě velmi specifická, takže je na zvážení, jestli je pro vás. Ale já jí strašně let chtěl, takže hned jak se objevila v Německu (což bylo podstatně dřív, než u nás), jsem jí musel mít… Na mé straně spokojenost. Behringer už připravil další verzi CD400, která obsahuje potenciometry pro nastavení a také tónovou clonu pro nastavení. Já jsem ale chtěl právě onu verzi se 4 přepínači, prostě podle Garyho, Franka Zappy a dalších uživatelů. Líbí se mi to, je to specifická krabice, musíte pro ní najít správné použití, ale zkuste si poslechnout třeba Garyho Moora z osmdesátých let a asi vám dojde, kdy na ní hraje.

AM100 Acoustic Modeler

Je to trochu „old fashion“ simulace španělky – tedy ještě analogová. Behringer již připravil AD400, která by měla být v simulaci podstatně lepší, ale tu jsem ještě nezkoušel. AM100 je vlastně taky „kopie“ starého Bosse. Při pohledu na schéma Bosse zjistíte, že to je jenom chytrý ekvalizér. AM100 má v sobě enhancer, který někdy obohatí zvuk, ale snadno se pak dostanete do problému se šumem. Jako simulace akustiky už nemůže konkurovat digitálním simulacím, ale občas jí použiji – a nejen na simulaci akustiky. Zjistil jsem, že mi může pomoci snadno udělat takový prostorovější „jazzy“ zvuk, skoro jako by se vám ze strata stala lubovka. našel jsem si i využití při jemných crunch zvucích. Je to tedy jednoduchá krabička, kterou asi nebudete mít jako základní, která neposkytuje věrné digitální simulace akustické kytary, ale občas se mi docela hodila. Ovšem už se těším na možnost vyzkoušet novou digitální verzi Behringerova Acoustic simulátoru…

NR100 Noise Reducer

Nepleťte si to s šumovou bránou – noise gate. NR100 totiž je Noise Reducer – šum pouze redukuje, což je ale záměr. Klasická primitivní šumová brána (tedy nikoliv Hush!) funguje tak, že při poklesu signálu pod nastavenou úroveň se signálová cesta zavře a je ticho. Samozřejmě je vám jasné, jaký je to problém u kytary, která má doznívání tónu. Při úhozu do strun je to v pořádku, ale při doznívání je alchymie nastavit gate tak, aby zavíral v době, kdy už je ve zvuku jenom šum a ne užitečný signál. Někdy i normální gate stačí, ale zejména pokud regulujete hlasitost i zkreslení přímo potenciometrem na kytaře, je to problém – při skoro stažené hlasitosti chcete jít do čistého zvuku a ne si nechat uřezávat doznění gatem. Pro tyto účely je použitelný obvod DNL/DNR – dynamic noise limiter/reducer. S tímhle systémem přišla firma Philips někdy začátkem sedmdesátých let pro omezení šumu v magnetofonech. Princip je takový, že v tichých pasážích více vnímáte šum a tak jsou při nich omezeny výšky. Při plné hlasitosti pak systém přenáší i výšky bez omezení. A stejně pracuje i NR100: když nehrajete, ořízne výšky, které jsou nositeli šumu. Díky tomu vám ale zůstane dozvuk základního tónu, to nosné tělo, které potřebujete při doznívání slyšet a nenechat si ho uříznout gatem.

Krabička tedy nenahrazuje Noise Gate, má odlišnou funkci. Můžete jí tak zkusit použít třeba za nabuzovací krabičkou před Marshalla, takže budete odšumovat pouze onu krabičku. Aby byl pedál trochu využit, může být nožním přepínačem ovládán další efekt ve smyčce nebo – což je možná pravděpodobnější – sešlápnutím pedálu ztišíte zvuk a aktivujete vstup do ladičky, kterou budete mít připojenou do druhého výstupu z NR100.

Bohužel u této krabičky jsem našel pár nešvarů: někdy se při začátku limitace ozývají jiné zvuky. Tohle se mi ale stávalo pouze u testu odšumování některých hi-gain preampů, není to vždy. Co je bohužel vždy, je mírné ovlivnění průchozího signálu při průchodu krabičkou. Nedosahuje kvalit ostatních krabiček výše, které jsou na tom v ovlivnění půchozího signálu lépe.

Následující krabičky jsem popisoval v Muzikusu, doufám, že je Behringer brzy stáhne z výroby, protože jejich inspirace originálem mi zavání pirátstvím (k oběma Vintage krabičkám jsem psal článek do Muzikusu: Behringer VD1 a VP1 ).

VP-1 Vintage Phaser

Ano, klasický phaser podle EH Small Stone. Funkce okopírovaná, krabička i s potiskem okopírovaná, knoflíky také, škoda, že Mike Matthews z EH k tomu nedal souhlas (psal jsem si s ním o tom). Přepínač vypadá jako „vintage“ nožní na EH, ale je to jenom tlačítko a pod ním normální mikrospínač na plošném spoji. Co je to platné, že to tak nějak dělá phaser tak, jak má, když je takováto kopírka pro mne už nepřijatelná?

VD-1 Vintage Distortion

A to je druhý zástupce „vintage linie“. Je to v podstatě zoufalá snaha napodobit EH Big Muff – opět bez svolení Mika Matthewse. Schéma je podobné, ale není to plně elektrická kopie EH, hraje to sice jako „fuzz“, ale Big Muff je trochu jiný.Přepínání je stejná kašírka, jako u VP-1. Opět to sice nějaký zvuk dělá, dovedu si využití dobře představit v řadě stylů, pro řadu kytaristů to může být dobrá krabice, ale co je to platné, když takto ukradený design se mi nelíbí… Už z tohoto důvodu bych spíš vyzval k bojkotu této krabice.

Na závěr jsem si nechal krabičku, která se u mne vůbec neohřála. Šla z domu velmi rychle – ano, behringerovo kvákadlo.

HB01 Hellbabe

Tohle kvákadlo jsem měl jenom krátce. Ačkoliv Behringer tvrdí, že je to „ultimate wah“, tak jelikož mám kvalitních kvákadel vždy okolo sebe dost, mohu prohlásit, že je to krám. Tedy minimálně pro ty z vás, kteří chcete klasicky kvákat jako Hendrix nebo další slavní uživatelé CryBaby, Voxů a dalších. Optické řízení tam je, ale spíše mi to přijde, že je tam proto, že je to pro ně výrobně levnější, než mechanický převod. U hellbabe ten průběh není tak příjemný, jako u konkurence, nelíbil se mi ani mezní rozsah kvákání (potřeboval jsem ještě na konci o něco výš), neocenil jsem ani boost funkci, na to mám jiné způsoby. Přepínání Q filtru a frekvence spodního pásma je na nic, když ten zvuk v tom pásmu pořád není to pravé.

Při položení nohy na pedál se nic nestane, kvákadlo se aktivuje až pohybem. Ale ne pohybem kampoliv, jako u BadHorsie. Tady je pružna, která vrátí při sundání nohy z pedálu do základní polohy (na doraz) a po chvíli v ní se kvákadlo vypne. Umíte si tedy představit situaci, že budete chvíli mít nohu na pedálu v této poloze úmyslně a ono se vám to vypne… To sice není tak hrozné, ale to už je lepší mechanické stlačení nějakého přepínače v této poloze, protože u CryBaby, Bosse i Voxe máte definovaný odpor, který potřebujete k překonání tohoto odporu. U BadHorsie se zase měří doba, po jakou nepohybujete pedálem v kterékoliv poloze, nejen na konci. Vlastní průběh mi nepřišel dobrý, nožní pedál je na pocit vyloženě laciný. Kontrolky aktivace pedálu a funkce boost jsou pod patou hráče – to je vám při hře skutečně k ničemu, protože na ně nemáte přes patu šanci dohlédnout (no on ani George Dennis s kontrolkou funkce u paty to nevyřešil nejlépe – proč se třeba neinspirují u starého Bosse, který jí měl u špičky už před dvaceti lety? Co se budu rozčilovat – moje resumé je tedy jasné: je to klumpr, kupte si třeba PMT (Michalíka) nebo CryBaby, ale tohle je škoda peněz.

Takže tolik k několika behringerovým krabičkám z jeho velmi rozsáhlé nabídky. Nemusím snad popisovat, k čemu je chorus nebo delay, to asi všichni vědi…

[Show as slideshow]

Další pokračování bude asi co nevidět, našel jsem u něj pár zajímavých novinek, které se chystají na trh.