Slávek Šámal – Cybermuff

Charlie Burchill a Matchless

, 01. dubna, 2013, sekce Kytary, kytaristé a aparáty


charlieburchill Jak jsem mohl na Mr. Charlieho zapomenout? Vždyť jsem poslechem jeho kytary a aranží strávil tolik času… Pro ty, kteří netuší, bych měl snad napsat, že je to kytarista ze skotských Simple Minds.



charlieburchill(článek z 2009, aktualizováno naposledy v 3/2013)


A pro ty, kteří Simple Minds znají, bych měl dodat za sebe, že ne vždy byl pro mne Charlie zajímavý – v těch novovlných (neznám ty úplně nejstarší punkové skladby :-) začátcích to vůbec nebylo o zajímavé kytaře, takže nebylo z tohoto pohledu moc co poslouchat. Ale jak dospívali, přidávala se i instrumentální zručnost a spolu s ní se naštěstí do hlavy dostávaly i vynikající nápady na zajímavé aranže a vůbec zajímavou kytarovou hru. A vrchol pak přišel pro mne v půlce devadesátých let, kdy také konečně dorazili do Prahy. Ten koncert byl úžasný, stejně jako deska Good new from the next world, která mu předcházela. A jestli skutečně chcete slyšet hru Charlieho Burchilla, sežente si záznam vynikajícího koncertu „Live at Glasgow 1995„. Ten se určitě jednak dá koupit, jednak se samozřejmě různě poflakuje po netu. Tam uslyšíte úžasně pestrou charlieho hru a také výborný a osobitý zvuk.


Update 2/09: Tak takhle vypadají originální trafa pro Sampson-era Matchless:

matchlesstrafa1_bmatchlesstrafa2_bmatchlesstrafa3_b

Tedy abych vysvětlil, odkud jsou fotky: ode mne. Sehnal jsem originální trafa od původních výrobců v Kalifornii a už je mám doma. Při cestě se mi trochu prohnuly kryty, ale to mi až tak nevadí – mám skutečné originály, původní trafa na 100% Matchless DC-30! Myslím, že se mi to povede 100% dostat na původní zvuk, který se nyní prodává za těch 10 000 dolarů… (Pozn.: tohle je hodně starý text, už pár let ho mám hotový :-))


Dlouhou dobu jsem nevěděl, jak ten skvělej zvuk dělá. Předtím ho nikdy neměl – byla to normální kytara, krabičkový zvuk, zesilovač… Nic moc. Takový neuměle hraný Marshall… A najednou se tam ozvalo něco, co má obrovský „headroom“, jak říkají za kopečky. Stačí, aby pohnul knoflíkem na kytaře nebo přepnul snímač a kytara krásně reaguje, ale pořád zůstává čitelná a krásně zpívá nebo podmalovává zpěv. Nikdy se mi nepodařilo napodobit tenhle zvuk – i když jsem měl různé zesilovače a mraky procesorů za spoustu peněz, bylo to na hony vzdáleno tomu, co s kytarou tehdy dělal Charlie. Ale v poslední době se objevilo i víc informací na internetu, takže jsem se konečně dozvěděl, v čem byl problém.


V roce 1989 byla založena americká firma Matchless a přestože se s jejími produkty moc často v Čechách nesetkáváme, narážíme na ní na každém kroku – je to častý objekt zájmu firem, které používají digitální simulace zesilovačů ve svých procesorech. Konkrétně mohu jmenovat Roland, který simuluje Matchless léta – a stále marně. Jelikož dneska už vím, jak Matchless SKUTEČNĚ hraje, tak vím, že v žádném Rolandu ta simulace nehraje ani náhodou jako Matchless. Je to pouze odlesk zvuku pro posluchače, ale pro muzikanta je to úplně jiná káva. Chybí ony reakce na hru, na změny na kytaře, chybí ten feeling… Chybí vlastně úplně všechno, co dělá Matchless vítězem anket a testů. A přitom je Matchless nesmírně jednoduchý a ani není moc revoluční v návrhu. Má v nabídce sice pár modelů zesilovačů, ale já bych zůstal o toho základního – u DC-30. Tohle celolampové combo má 30W a dva reproduktory (je nyní i jednoreproduktorové verzi a jako hlava) a má dva kanály – ty jsou ale samostatné, combo nemá přepínač… Má 2 + 2 vstupy, jak za starých časů. Řeknete si, že to je nějaká blbost, ale ona vlastně ani ne – můžete použít nějaký A/B přepínač a pro každý vstup pak předřadit speciální řetězec krabiček a efektů. Náhodou je dost dobrý nápad. Každý kanál má úplně jiný zvuk a tak se to dá skutečně prakticky využít. Stačí mít třeba jiné krabičky v řetězci před čistým vstupem, jiné před Dirty EF-86 vstupem a některé společné před A/B přepínačem…


Další rarita je, že jeden kanál (jasný, čistý) má sice dvoupásmové korekce, ale druhý – „dirty“ kanál – ani to ne. Má jenom otočný přepínač charakteru zvuku a gain. Sumární sekce má jenom ovaldač oříznutí výšek a master hlasitost (vypínatelnou). Neuvěřitelné – zesilovač skoro bez korekcí – a on hraje jak víno. A jaké víno! To není nějaké krabicové – to je archivní model…


Matchless DC-30

matchless_dc30_frnt1smVlastní schéma je strašně jednoduché. Koncový zesilovač je vlastně okopírovaný anglický VOX s jednou malou (ale špičkovou) úpravou pro omezování hlasitosti v koncovém stupni (master volume), ale jinak v podstatě AC-30 od Voxe s výkonem 30W (4x EL-84). Předzesilovač „Dirty“ kanálu je jenom jedna elektronka EF-86 a hurá do koncového stupně. V jednoduchosti je krása… Pak už jsou tam jenom dvě ECC-83 pro druhý (čistější a brilantnější) kanál.


Jedna z věcí, která se podílí na zvuku, je lampový usměrňovač, který může být vybírán podle zvuku, který chcete dosáhnout. Některé modely totiž padnou při hrábnutí do strun až o 50 voltů a to udělá měkčí tlustý zvuk. Jiný model naopak poklesne jen o 5-10 a zůstane vám více brilantní zvuk (úhoz trsátkem). Takhle to uvádějí majitelé DC-30 v diskuzích, kteří i měřili poklesy napětí (osazuje se jednou GZ34/5AR4 nebo dvěmi  5V4 podle zvuku, který chcete). Osobně mám raději ten s jednou GZ-34
Všechno je provedeno point-to-point, tedy bez plošných spojů nebo turret boardů.
Matchless si ani trafa nevyrábí, ale kupuje je hotová. Na internetu se dají koupit sady pro stavbu kopií, ale pozor! Majitelé originálu DC-30 píší, že právě trafa jsou rozhodující a například trafa od Ceriatone naprosto nedosahují kvalit původních.


SC-30 se vyrábí i s jedním reproduktorem, ale klasická DC-30 má dva Celestiony, každý jiný. Na přání může mít i reverb.


Celkově je to ale nesmírně jednoduchý  zesilovač, komerční cena je ale jako u správného butiku velmi vysoká.


charlieburchill_dc30

Jak vidíte z označení na chassis, je to skutečné charlieho Matchless… A jak píši o kousek výš, mohou být osazeny až dvě usměrňovací elektronky. Zde jsou vidět obě patice, ale Charlie používá jenom jednu pro dynamičtější zvuk.

charlieburchill_matchlessTakže už je vám jasné, na co Charlie Burchill vyluzuje ty skvělé zvuky. Má 3 DC-30, na koncertech používá 2. Podle novějších snímků na jejich stránkách používá právě ten „Dirty“ vstup s EF-86, který je skvěle teplý, s krásným přirozeným tlustým gainem… Paráda na to hrát… Mohu říci, že i já, když jsem přitisknul rty k číši, neodtrhnul jsem více. Asi je to nějak návykové…
Našel jsem informaci, že se mu v Glasgow o aparatury stará firma Flynn. Na jejich stránkách jsou také hezké fotky jeho dvou cestovních DC-30. Tam je také uvedeno, že má 3, ale ta fotka úplně nahoře je ze stránek Matchless a ukazuje (hezké PR), že ve studiu jich má Charlie víc – asi kolik si poručí. Každý model hraje trochu jinak, je jinak osazený, navíc Matchless má nyní modely, které umí i hi-gain zvuky…


Na fotkách ze servisu ale uvidíte také charlieho značky, které má Charlie u knoflíků pro nastavení. Můžete si být jistí, že jsem také hned zkoušel, jak to v těch jeho polohách hraje… No ono to vlastně hraje skvěle ve všech polohách, ale ty jeho jsou fakt na Dirty kanálu super. Značky na umístění mikrofónů jsou také jasné…



Pak už k tomu musíte mít jenom pár dobrých krabiček pro další variabilitu, se zkreslením je potřeba hledat, protože DC-30 není hi-gain zesilovač. Tedy pokud hledáte zesilovač na black metal, tak samozřejmě Matchless vynechte. Hrajete-li ale jazz, pop, fusion, blues, rock, country – to jsou skvělá místa pro Matchless. Ne vždy potřebujete ještě další zkreslení, ale třeba Charlie používá historicky Big Muff – s jistotou ho rozeznám i na tom zmiňovaném koncertu z roku 95. Taky na fotkách na webu Simple Minds je jeho ruský Big Muff už s pěknou patinou… Nově má i slavnou reinkarnaci Tubescreamera s FET tranzistory místo diod OCD a další. Zkreslovací krabička se musí umět spojit s lehkým crunchem a teplým zvukem DC-30, takže si radši zkuste pár modelů, které se nebudou snažit udělat z Matchlesse tranzistorové hnízdo sršňů, ale jen lehce přidají něco k již tak perfektnímu zvuku. Všechny se mi k tomu skutečně nelíbily, ale většinou Matchless udělá z normálních krabiček výborný zvuk.



charlieho_bigmuff_bAno, v tomto stavu je charlieho Big Muff… Pak tam má třeba lampový Hot Box od Matchless, Fulltone OCD, Box of Rock aj… Ty jsou ale v podstatně lepším stavu – jednak nejsou tak staré a asi je Big Muff používán častěji.

Podívejte se na YouTube na porovnání dvou zesilovačů – možná vám přijde na první poslech RSA lepší, ale poslouchejte o chvíli déle. Dynamika, reakce na hru je podle mne na straně DC-30, i když RSA hraje také perfektně. Jedna věc je pro mne důležitá – mám z DC-30 pocit větší osobitosti.


Ještě k historii Matchlessu: potom, co získali ceny a renomé, šly jejich produkty jenom nahoru. Tím myslím finančně. Prý za to mohl jeden ze zakladatelů… Nakonec to dopadlo klasicky: v 1998 se dostali do finančních problémů a zavřeli to. Na začátku nového tisíciletí ale přišlo opětovné otevření s jiným managementem a následně růst počtu modelů. Musím samozřejmě podotknout, že v té době také Charlie Burchill začal koketovat s jinými zesilovači a v roce 2003 vyrazil se dvěma komby Line 6 Vetta a pochvaloval si je, ale znáte to – peníze občas dělají divy. Alespoň já za tím vidím jenom tohle, protože zvukově to byla „Nuda ve Skotsku“. I za mraky se ale skrývá slunce a tak mu to naštěstí nevydrželo dlouho. Posledních pár let už zase jezdí se svými Matchlessy DC-30 a zase mu kytara hraje tak, jak se mi to líbí.




Ještě poznámka: DC-30 stojí nějakých mizerných 3500 dolarů. Co to je, že… To vás může přivést k myšlence si postavit repliku. Jak jsem ale psal výše, nemá cenu kupovat – podle majitelů originálních DC-30 – mizerné napodobeniny… Podstatné je mít sadu ručně dělaných traf v přesné specifikaci pro C-30, naprosto nezbytných pro správné vytvoření repliky C-30, protože zkoušel jsem leccos, ale skutečně nejlépe to hraje s těmi původními, originálními. Samozřejmě počítejte, že to stojí hodně (+clo+dph), jen za ty trafa už máte behringerovu napodobeninu DC-30 :-).


To je samozřejmě jenom jedna z cest, jak se dostat k DC-30, druhou je E-bay a třetí je nový originál. Ale vysvětlujte to manželce, že…


Bohužel videa se Simple Minds, co jsem tady měl, již na YT nejsou, ale jistě tam najdete jejich živáky z devadesátých let, tedy z doby, kdy to Mr.Charliemu znělo s Matchlessy skvěle. Třeba tohle, kde právě dobře podmalovává zpěv a kytara je jedna a přesto je nenásilně všude:



Aktualizace 3/2013:Jelikož mi tady přistála na testy Mesa Boogie Express Plus 5:25, tedy také combo s 1×12 Celestionem, EL-84 v konci a podobným výkonem, dovolil jsem si jí použít pro porovnání lehkého cruncha typického pro C-30 s EF-86. Je to v reálu ještě větší rozdíl, než na kameru, protože to při hře cítíte v rukách. Na MB jsem použil pro lehký crunch blues mód v kanálu 2, což bylo nejblíže tomu, co jsem chtěl nastavit. U SC-30 je to klasicky EF-86 a gain lehce nad 2/5…

Aktualizace 1/2013: Natočil jsem dvě videa se svým klonem SC-30 pro ilustraci, jak se EF-86 kanál chová s krabičkami a s modelingovým procesorem. V obou případech jde o to, že se stejně jako Charlie Burchill nepokouším získat zkreslení jen z SC-30, ono to podle mne ani moc nejde, ale o to lépe si EF-86 kanál rozumí s boostery, kreslítky a nakonec vdechne život i té HD-500.

Jelikož je to všechno točeno společně na Zoom Q3HD, tak mluvení je potichu, tak pokud chcete k tomu i slyšet hlas, budete potřebovat trochu zesílit… Alespoň vidíte, že se s tím moc nemažu a hraju trochu nahlas. Takže nejprve krabičky… Použité jsou nejpve boostery z Carl Martin DC-Drive a Carl Martin Hot Drive’n Boost, pak Turbo RAT, Big Muff, pak zkreslení z DC Drive a Hot Drive’n Boost a tak dál. Viz povídání. Podle mne nejlepší režim používání EF-86 kanálu.

Tak a teď ještě jak dostane život HD 500, přes kterou občas hraju do linky, ale jen z nouze, protože přeci jenom to takhle dostane život a zvuk. Ovšem pořád je slyšet, že je to digitál.