Mixujete a nahráváte? Pak jste určitě řešili, jak poslouchat – a zejména na jakých monitorech. Jedny hrají takhle, jedny jinak, jedny přesněji, druhé méně. Nakonec to stejně je potřeba kontrolovat na nějakých malých, ale jednou je tam hallu moc, podruhé zase něčeho jiného, pak to zase hraje špatně v mono režimu… Určitě máte svůj kvalitní hlavní poslech vyřešen kvalitním nearfieldy, ale na čem to kontrolovat? Samozřejmě zkušení zvukaři mají již své osvědčené řešení, ale podle mne je řada z vás (nebo nás?), kteří hledají tu správnou cestu k poslechu, který pomůže k dokonalému mixu.

Auratone 5C

Málokteré monitory do studia jsou v poslední době tak opředeny aurou, jako stařičké malinké Auratone 5C. V podstatě to nejsou ani pořádné monitory s definovaným frekvenčním rozsahem v celém slyšitelném spektru, basy na nich neuslyšíte, ale přesto se několik desítek let proplétají hudebními studii a byly výraznými pomocníky při tvorbě některých nejslavnějších desek.

Vyzdvihuje Auratone 5C právě jako tajnou zbraň Quincy Jonese při míchání prvních desek Michaela Jacksona – v podstatě na nich míchali 80% desky a na velkých naopak kontrolovali. Když si toto přečtete, už to ve vás může hlodat, protože první desky Michaela Jacksona samozřejmě měly výtečný zvuk a skvělou mixáž. Tedy ještě jednou: zatímco obecně je zvyk míchat na širokospektrálních klasických nearfieldech a  kontrolovat na malých „šroťácích“, Quincy Jones míchal hlavně na těchto malinkých a kontroloval na velkých. Zvukaři, kteří míchají na velkých a kontrolují na těchto malých, jim říkají „Horrortone“ místo Auratone.

Behritone C5A a C50A

Dvě kostky hnědé a dvě kostky černé…

Oba modely jsou stejně vysoké a široké, jako původní Auratone 5C, ale jsou 3 cm hlubší (198mm). Důvod je skryt za tím písmenem A v typovém označení: v zadní části je zabudován digitální koncový zesilovač 30W včetně spínaného napájecího zdroje. Díky vstupům cinch/jack/XLR a regulaci gainu Behritone připojíte snadno k běžným zdrojům signálu. Ocenil bych i nějaký digitální vstup (Behringer ho dává třeba do levných MS-20/40), ale i tak je nabídka vstupů velmi dobrá. Na zadní straně naleznete i regulaci gainu, která nefunguje od 0, spíše od linkové úrovně k vyššímu zesílení (protože vstup je i pro cinch s nižší úrovní). Na zadní straně je pochopitelně i síťový vypínač, díky spínanému zdroji se vešel dovnitř i zesilovač i zdroj tak, jak to má být – tj. bez ovlivnění prostoru vlastní ozvučnice (viz níže). Očekává se, že monitory poběží pořád během práce ve studiu, ale docela bych uvítal podobný standby vypínač na čelní straně, jako mají třeba moje Focaly, protože je neužiji ani tak při náběru, spíš až při mixáži. Na přední straně je kromě reproduktoru jenom modrá LED, která je u C5A hezky zatemněna molitanem, u C50A ale září až příliš razantně a v tmavém studiu je až nepříjemně bodavá do očí.

Nejprve jsem se bál, že nebude oddělený prostor pro zesilovač a že větší hloubka C5A a C50A se projeví na jiném uspořádání ozvučnice, ale u behringera pracovali velmi dobře: zesilovač je v odděleném prostoru, vlastní reprobedna je ukončena příčkou – zadní stěna ozvučnice je skryta uvnitř, tam, kde končí normální Auratone rozměry, čili interně je to přesně Auratone 5C.

Pojďme se tedy podívat již na zvuk

Behritone C5A

Zvuk C5A:

Behritone C50A:

Stejné rozměry, ale design má být „modernější“, takže žádný vintage design, ale klavírní lak a chrom (a příliš zářivá modrá LED). Klavírní lak a chrom jsou magnet na otisky prstů, takže nainstalujte a pak už na ně nesahejte. U mne krásně sednou na mé Focaly, které mají i sešikmenou horní stranu, takže mi naklánějí C50A k uším.

Zvuk C50A:

Tak a nyní začíná duchařina a příprava pro reálné nasazení C50A přesně v duchu Auratone 5C.
Něco jako „level 2″ ve hře.

Dá se na takto ořezaných basech míchat?

Takže jdeme omezovat basy…

Omezit basové frekvence jde obvykle velmi snadno, stačí se vrátit do bastlířského období, kdy jsme si počítali a stavěli reprobedny. Určitě vás napadlo, jestli náhodou nepoužil Behringer jiné tlumení oproti 5C nebo jestli by nestačilo bedny trochu víc zatlumit.  Celý reproduktor z C50A se dá snadno vyjmout po povolení 4 šroubů na čelní straně – na rozdíl od C5A ani nic nepoškodíte. Já jsem pro porovnání Auratone a Behritone stejně reproduktor vyndal – je samozřejmě již trochu jiný, protože má dvojitý magnet kvůli magnetickému stínění. Auratone 5C byly výrazně tlumeny silnou vrstvou tlumícího materiálu na zadní straně, C50A má ale zadní stranu holou, tlumení je pouze po stranách (tak, jako v řadě současných Tannoyů nebo i Behringer nearfieldů. Reproduktor je hlubší, než byl u Auratone, ale ještě tam trocha místa je.

Následující úprava je naprosto nedestruktivní, nemusíte ani odpojovat reproduktor. Stačí mít vhodný tlumící materiál, u mne klasická čalounická vata, která mi tady zbyla po modifikaci jiných reprobeden, z toho uděláte tlustý čtvereček (několik cm tlustý), vyndáte 4 šrouby, nadzvednete reproduktor, vmáčkete nějak inteligentně tlumení na zadní stranu a zavřete bez poškození a vad na kráse. Je to jednoduchá činnost na 5 minut, pokud se rozhodnete vrátit jí do původního stavu, nikdo nic nepozná.

U uživatelů jsou podle všeho dvě skupiny BCF: jedna rachtá a druhá ne. Když jsem hledal po světě stejně postižené uživatele, našel jsem i pár rad. Nejlepší rada je v podstatě u všech stejná: rozebrat a dotáhnout tahy ozubeného řemenu, který tahá za fader. Tam je totiž onen zakopaný psík, protože si pracovníci u Behringera kupodivu v tomto případě vůbec s tahy hlavu nelámou. Už slyším ty výkřiky, že to je prostě Behringer, ale Behringer na kontrolu kvality dá a našel jsem i velmi pěkné recenze dodavatelů jeho techniky, kteří vědí přesně, jak kontrola u Behringera funguje. Ti se diví, že i u malých mixpultů se věnuje výstupní kontrole delší čas než je běžné. V mém případě tedy přístroj fungoval, ale chyběl jeden šroubek a BCF neměl vůbec nastavené tahy… Ale dost lamentací, vzhůru do práce.

Nejhorší je BCF rozebrat. To je tak komplikovaně navržená krabice, že se vůbec divím, že se to dá za ty peníze vyrobit. Takový Euphonix kontrolér za desetinásobek ceny je konstrukčně mnohem jednodušší…

Máte dvě možnosti: buď to zkusit naslepo, ale narazíte rychle: pravděpodobně urvete umělohmotné packy, které drží bočnice. Lepší je být na to připraven a při oddělávání bočnic vědět, že uprostřed jsou ještě takové packy, které musíte uvolnit tenkým nástrojem, třeba nožem. Moje jsou v pořádku, protože jsem o nich již vědět. A vůbec nejlepší se použít obrazový návod, který pro celou operaci vytvořil Nathan Parrow. On ten jeho server nebyl te dostupný, takže celý postup rozebrání i nastavení najdete v kopii, kterou jsem uložil k sobě.

Postupujte přesně podle něj… Je to velmi dobrý návod. V podstatě i já v tomto článku jenom říkám to, co je v jeho postupu…

Po otevření BCF již uvidíte problém s tahy: motory jsou v nejnižších polohách, vůbec se při montáži ani nesnažili napnout ty ozubené řemínky pohánějící fadery. Musíte to tedy napravit, povolit šroubky u každého motoru, trochu napnout pohon a zajistit. Pohyb musí být pořád volný, aby motor měl sílu s řemínkem pohnout, ale musí to být dostatečně napnuté, aby se snížili vůle. Na tomto snímku je moje BCF v době úprav. Vlevo jsou neupravené šavle a vidíte, jak volné ty ozubené řemeny jsou. Vpravo pak jsou vidět ty napnuté.

Až to budete mít, je dobré to pouze pozapojovat, ale nekrytovat. Otestujte si funkci ještě v rozloženém stavu, ještě doupravte tahy a teprve pak to smontujte…

Tak ať se vám dobře míchá…

Některé tyto čínské mikrofony mají až příliš ostrý zvuk na lampový mikrofon. Druhou nectností je velký zdvih v oblasti cca 9-10 kHz a zdůraznění sykavek, které se pak špatně odstraňují z nahrávky.

Na vině je kupodivu v řadě případů použitá elektronka. Jednak je použit typ, který zvukově není pro hlas/zpěv to pravé (prostě čínský no-name), druhou chybou je, že se často nejedná o typ 12AT7, který je pro mikrofony vhodnější, ale o typ 12AX7, čili model s velkým zesílením, který by se dal použít ve zkreslujícím kytarovém Marshallu, ale pro zpěv to není to pravé.

I v modelu, který je níže na fotkách, byla ta méně vhodná verze… Pokud tedy vládnete schopně odsávačkou a pájkou, můžete to zkusit zlepšit – samozřejmě jsem schopen vám elektronku vyměnit.

Rozdělat mikrofon není obvykle nic těžkého. Jen si zapamatujte, na kterou stranu je otočená mikrofonní vložka, ať tam pak nenasadíte kryt opačně a nemluvíte do mikrofonu z té špatné strany. Ale to je celkem jednoduchá část…

Horší je to z vyndáním elektronky, ke které obvykle není moc dobrý přístup – je zapájena v desce s plošnými spoji, která je napájena na další desku s plošnými spoji. Můžete to rozebrat do šroubku, ale osvědčilo se mi jednodušší řešení. Tu čínskiu lampu můžete podle mne obětovat – asi už jí nebudete potřebovat. Tedy to je jen na vás… Ale úspora času se rovná ceně nové lampy.

Jelikož výrobce  zapájel lampu již před kompletací, mohl nechat vývody v plné délce. Bohužel se přes ně špatně může k plošnému spoji s odsávačkou, špatně se elektronka vyndavá z plošného spoje, který je dvouvrstvý a ještě díky celkové délce jde obtížně vyndat přes výstupní transformátor.

Samozřejmě to rychle řeší štípačky, takže doporučuji uštípat přesahující vývody a již se k lampě dostanete a bez problémů odpájíte a vyndáte.

Po začištění otvorů zasunete novou, ale již kvalitní značkovou 12AT7, nyní můžete nechat opět plnou délku a nic nemusíte zkracovat…

A je hotovo. Sešroubovat – a pokud budete pracovat tak, jak já, tak budete potěšeni plným měkkým lampovým zvukem, který bude vašemu uchu sametově lahodit.

Jakou lampu vybrat? To je samozřejmě individuální, na trhu je celá řada dobře použitelných produktů, ale svůj tip na konkrétní značku si v tomto případě nechám pro své klienty. Ale rozdíl podle poznáte u řady produktů, protože vyměníte ostrý a převýškovaný no-name za značku a hlavně 12AX7 za 12AT7. Pokud nebude stačit tato úprava, tak můžete pokračovat jednak výměnou kondenzátorů za lepší modely, samozřejmě pro nejnáročnější i výměnou výstupního trafa za Lundahl či podobný drahý model, ale to už je na samostatný příspěvek. Už jen výběr správného typu lampy pro většinu uživatelů bude dostatečným upgradem…

Ať vám to hraje!

Počítačový svět se rychle ubírá vpřed a klasicky nebere ohled na naše peněženky. Již se na nás řítí rychlé USB3.0, ale řada z nás má pořád v počítačích klasické Firewire 400/800 konektory. Díky pokroku se tak stávají dostupnější starší zařízení pro toto rozhraní – a zdaleka nemusí platit, že pro vás nebudou vhodná nebo že nebudou výkonnostně stačit.

Řada muzikantů řeší často problém, jak si nahrávat zkoušky, koncerty, demáče i nízkorozpočtové nahrávky. Na kazety, mobily nebo diktafony můžeme zapomenout, potřeba je něco sofistikovanějšího, co nahraje záznam v kvalitě, kterou budeme moci dále studiově zpracovat. I jenom dvouvstupová zvuková karta s kvalitními převodníky a ovladači stojí pár tisíc, ale nestačí pro nahrávku celé skupiny současně – tedy pokud chcete zaznamenat každou stopu/nástroj zvlášť. Už jenom při záznamu z koncertu je něco jiného mít možnost si záznam smíchat znovu v teple home studia, než mít již neupravitelný hotový live záznam, se kterým už zázraky nejdou. Vybavení pro live nahrávky se tak může prodražit. A pro to je tady MultiMix 16 Firewire, který vám poslouží nejen jako mixpult, ale také jako vícevstupová zvuková karta.

Pohled zdálky
Na první pohled je Alesis MultiMix 16 Firewire obyčejný entry level mixážní pult. Je vlastně úplně obyčejný – má 8 mikrofonních vstupů s možností phantomového napájení, čtyři stereo vstupy dorovnávají počet na celkových 16. U mikrofonních vstupů naleznete regulaci gainu, horní propust pro filtraci dunivých zvuků pod 75Hz, pro všechny vstupy pak třípásmové korekce, jeden send s přepínáním pre/post využitelný pro odposlech, jeden post send pro efekty s možností využití interního 28-bitového efektového procesoru, mute a PFL tlačítka a 60mm fader. Ani sumární sekce toho mnoho nenabídne. Základní mix je bez skupin, máte možnost příposlechu do sluchátek, výstupy jsou na jacky, prostě celkově obyčejný entry level mix. To neobyčejné teprve přijde, ale nejprve se podívejme, jak se mi líbí tato část.

Testoval jsem pult i na live akcích před psaním článku a musím říci, že jsem byl sice rozpačitý z malého množství možností, ale celkem příjemně překvapen ze zvuku – tedy  při porovnání s  mixpulty nižších cenových kategorií. Ačkoliv si vstupní předzesilovače nemohou hrát na špičku v oboru, celkově mix poskytuje příjemně čistý zvuk a i interpreti na malé akci si zvuk pochvalovali. Korekce jsou velmi omezené pevnými frekvencemi. Kdyby alespoň ty středy měly nějaký parametr… Bohužel jsou fixně nastaveny na 2,5 kHz. Ale což… něco se s tím udělat dá i tak. Vzhledem k možnostem neznějí špatně. Kvalita efektové jednotky mne překvapila, také se sice nevyrovná drahým samostatným efekťákům, ale pro tento typ mixu jsou reverby zcela v pořádku. Zvláštností je poslední fader na pravé straně – ještě za hlavním masterem Main Mix. Nahrazuje do jisté míry chybějící grupy. Tlačítko Mute na šavlích funguje jako Mute do hlavního masteru Main Mix, ale při stisku přepne směrování šavle z hlavní sběrnice na druhou – a ta je ovládána právě tímto faderem s označením Alt 3/4. Pokud se tedy rozhodnete tímto způsobem si vytvořit grupu, tak můžete, ale pak nesmíte zapomenout, že jste přišli o tlačítko Mute – bude mít jinou funkci. Je to trochu „americky“ podivné , ale třeba to využijete Pro jednotlivé šavle nechybí optická indikace Mute a přebuzení – ta nechybí ani pro efektovou jednotku.  Mnohem důležitější pro mix tohoto typu je ale indikace pomocí PFL, protože správné nastavení vstupního gainu je nezbytně nutné pro to, co dělá tento mix ojedinělým – tedy digitální část.

HD24 v levném mixu
Ano, Alesis tvrdí, že do tohoto MultiMixu vestavěli stejný systém jako u velkého HD24 a přidali DICE II FireWire rozhraní, díky čemuž můžete současně nahrávat 18 stop záznamu a přehrávat 2 stopy záznamu z počítače. K číslu 18 stop se dostanete jednoduše – můžete nahrávat individuálně každý ze 16 vstupů a ještě pro jistotu sumární záznam z hlavního výstupu. Aby bylo jak poslouchat nahrávku, můžete výstup ze softwaru nasměrovat do 2 výstupů. Ty mají na mixu samostatný ovladač hlasitosti, ale bez korekcí. Mixpult se tak promění ve spojení s počítačem a zejména s notebookem v malé studio vhodné jak pro malé demo studiíčko, tak ale podle mne hlavně v mobilní nahrávací studio, které si odnesete na koncert v jedné tašce. Rozlišení záznamu je samozřejmě 24 bitů, vzorkovací frekvence 44,1 nebo 48kHz, přepíná se to v ovládacím panelu nebo nahrávacím programu. K mixu dostanete na CD i Cubase LE, takže ti, kdo nemají originál, mohou rovnou začít na této odlehčené verzi slavné DAW.

Zapínáme notebooky a rosíme si čelo
Což o to, propojit to umí Firewire kabelem každý, nainstalovat ovladače z CD, také – zejména pokud je v návodu napsáno, že uživatel si má nejprve zkontrolovat, jestli nejsou na webu Alesisu nové ovladače, ale problém nastane, když nahrávání v Cubase není možné – mix neumožňuje nastavit vzorkovací frekvenci a Cubase neví, na čem je. Dobrá, byla to nejnovější verze, dáme holt starší… To samé. Na webu je ale ještě další a ještě starší, která má u sebe napsáno, že je u toho i nějaký starší upgrade firmware. Super. Bohužel s novějšími ovladači způsobí pokus o upgrade firmwaru Fatal error. Takže všechny ovladače pryč, nainstalovat ty staré ovladače, hurá, upgrade firmwaru konečně v pohodě, pryč se starými ovladači a konečně zpátky ty nejnovější a hle ? vzorkovací frekvence se přenáší mezi mixem a ovladači správně a nic nehavaruje. Uff. Šlo by to podle mne u Alesisu i nějak lépe. Ale nakonec tohle děláte jen jednou – a upgrade firmwaru z tovární verze 1.4 na 2.0 vyřešil všechny problémy.
Takže máme nainstalováno a – to je vlastně všechno. V Cubase si namapujete vstupy tak, aby bylo jasné, který je který – tedy Alesis toto udělal dobře a už názvy ve VST Connections správně oddělují linkové a mikrofonní vstupy. Prostě od chvíle, kdy byl upgradován firmware, nemám námitek. ASIO ovladače se latencí nevyrovnají mým oblíbeným RME a dalším ze špičky, ale funkčně jsou v pořádku a latence je celkově nízká, takže je použitelná i pro VST nástroje.

Nahráváme na koncertě
Mixpult má sice malé možnost vlastního analogového mixu, ale nic vám nebrání využít jeho 16 vstupů pro napojení do direct sendů/insertů vašeho velkého analogového mixu na scéně. Výstupy do stop jsou bohužel za gainem, HPF, korekcemi a faderem, ale výsledek je akceptovatelný. Celkově nahrávku hodnotím jako kvalitní pro daný typ zařízení.

Samozřejmě před nahráváním je dobré si vytvořit prázdnou skladbu nebo alespoň šablonu s již přiřazenými vstupy, dělat to někde v hlučném klubu, neřkuli hospodě, není to pravé a zvyšuje to možnost chyby. Další krok je samozřejmě již zmíněné nastavení vstupní citlivosti. Toto je skutečně nezbytné, protože jakmile začnete přebuzovat digitální vstup, můžete nahrávku v podstatě zahodit. Zde pomůže tlačítko PFL, tím se zobrazí úroveň na LED stupnici a ovladačem gainu nastavíte správnou úroveň. Příposlech na sluchátka je samozřejmě užitečný pomocník, jen mne nepotěšila rozdílná úroveň při výstupu do sluchátek ze sumárního mixu a z PFL… Při prvním zmáčknutí mi to málem slisovalo hlavu a rychle jsem se sápal po ovladači hlasitosti příposlechu. Tohle mohli trochu dořešit, konkurence to má vyrovnanější.

Celkově ale je s Multimixem práce jednoduchá, koneckonců to skutečně není atomová ponorka, ale entry level mixpult.

Spokojenost nakonec zvítězila
Pokud mohu říci svůj závěr, tak i přes omezení možností mixu, absence parametrů, dalších sendů, ekvalizérů a dalších hračiček jsem shledal tenhle malý mix užitečným. Pro řadu muzikantů s omezeným rozpočtem by mohl znamenat možnost pořídit si kvalitnější live nahrávky nebo demáče, pro řadu uživatelů se díky rychlým ASIO ovladačům může stát i základem domácího studia. Při spojení s notebookem jsem na první akustické akci nahrával současně asi 8 stop po dobu 4 hodin – v nahrávce se neobjevil jediný pazvuk nebo lupanec, který by měl na svědomí mix nebo ovladač (za divoký řev ze sálu nemohl) a nahrávka šla ve studiu vymíchat dobře. Nelíbil se mi celkem těžký externí napáječ ? je v něm klasické trafo, takže váží jako 50 spínaných zdrojů o stejném výkonu. Po minulém článku o strašném malém nahrávadle na koncerty tak  můj verdikt je kladný. Za ty současné výprodejové peníze je to velmi užitečná věcička a i ty nervy s firmwarem za to stojí a u řady muzikantů může zastat dost velký kus práce.

Jedním z velmi komunikativních osob ve firmě Audiopro je pan Šafařík, na kterého pod nickem Safa narazíte i v nejednou hudebním fóru. A jelikož dopředu prozradím, že je to dobrá krabička, tak je asi vysvětlena druhá část titulku.

Zatímco RNC 1773 je pouze špičkový kompresor, který musíte propojit s dalšími zařízeními ve studiu, SSA P1 je určena pro malá home studia (tedy nejen je!), kde nemáte – nebo nechcete či nemůžete – mít zbytečně moc techniky. Tato krabice je stvořená pro ty, kteří točí jednotlivé nástroje sami, mají počítač se zvukovou kartou s linkovými vstupy (samozřejmě kvalitní kartu, nebavme se o interních zvukovkách), ale nemají vysoce kvalitní mixážní pult s předzesilovači, nemají instrumentální předzesilovače, nemají kompresory a další – ale také potřebují si dát při nahrávkách pozor na přebuzení linkových vstupů na zvukové kartě.

Samozřejmě díky vynikajícímu limitéru a peakride kompresoru nalezne SSA P1 uplatnění i řadě náročnějších aplikací, než je home studio. Pomůže například zrychlit práci v rozhlasových či dabingových studiích, tedy tam, kde se u mikrofonu střídá víc osob.

Limitace je krásná, pokud je chtěná v rámci lampové techniky třeba v kytarových zesilovačích, ale strašná, když vám trochu víc zařve zpěvák a v nahrávce uvidíte oříznuté špičky (radši to vidět než slyšet). Neustálé hlídání vstupních úrovní může být pracné a vůbec ne bez chyby – pokud nemáte na mixu indikátory vybuzení pro vstupy a výstupy, tak velmi snadno přehlédnete, že něco není v pořádku. A znovu nahrávat to samé není nic příjemného. SSA P1 je vybaven speciálně uzpůsobeným výstupním limitérem právě pro tyto aplikace. Po úvodním nastavení se už u úrovně a přebuzení nemusíte starat, SSA P1 se bude starat za vás.

SSA P1 je tedy základním doplňkem pro muzikanta, který chce nahrávat ve vysoké kvalitě, ale nechce stavět velké studio. SSA P1 připraví signály z mikrofonu či nástroje pro kvalitní nahrávku do PC. Pro domácí hudebníky tak nahradí několik specializovaných zvukových procesorů i mixážní pult. To vše při velmi vysoké zvukové kvalitě, která rozhodně překonává kvalitu malých mikrofonních předzesilovačů z levných mixážních pultů.

Cena sice není na první pohled tak nízká, ale když pochopíte, co všechno vám SSA P1 vyřeší, tak zjistíte, že je v pořádku a v řadě případů i výrazně ušetříte za samostatná zařízení. Rozhodně si nepředstavujte, že dokoupením malého lampového preampu s malým anodovým napětím (a těch je nyní v obchodech plno) se přiblížíte výsledku s SSA P1. V komplexnosti P1 je ukryto celé řešení pro přípravu zvuku pro nahrávání.

Co vám SSA P1 nabízí:

- kvalitní neutrálně znějící mikrofonní předzesilovač

- +48V phantomového napájení pro mikrofony

- instrumentální předzesilovač s vysokou impedancí např. pro kytary a linkový vstup s nízkou impedancí

- další vstupy a výstupy pro možnost mixu do sluchátek, použití v insertech, možnost příposlechu při nahrávání, prostě pro osamoceného hudebníka může nahradit i základní mix (stejně míchá v počítači)

- HPF filtr nejnižších frekvencí pod 80 Hz pro odstranění dunění z nahrávky

- expander (místo šumové brány, tu to neumí) pro omezení rušivých signálů na pozadí. Má pevně nastavený expanzní poměr 1:3 a pevný čas náběhu. Doba doznění je proměnná automaticky dle typu signálu. Jelikož by se mohlo prostou šumovou bránou při špatném nastavení dosáhnout fatálních chyb v nahrávce, myslím, že rozhodnutí o nasazení jemnějšího nástroje, tedy expandéru, je pro tento typ zařízení dobrou volbou, dokáže v řadě případů slušně potlačit ruchy pozadí.

- chytře navržený peakride kompresor  s dynamickou změnou parametrů a 3 řídícími side-chain signály

- vynikající limiter, který zachrání úrovně pro nahrávku. Zajistí nepřebuzení vstupu i zajistí dostatečnou intenzitu pro nahrávku. Je v podstatě tím málo nápadným, ale o to důležitějším srdcem systému. Nastavuje se – kupodivu – nikoliv velkým knoflíkem, ale šroubovákem. To z toho důvodu, že ho nastavíte pouze jednou pro vaši zvukovou kartu a pak už jen pracuje za vás.

- napájení je z 230V integrovaným napáječem, tedy nepotřebujete externí adaptéry

- díky dobře hodnoceným obvodům firmy THAT velmi dobrá celková kvalita zvuku

Obávám se, že pokud hledáte nějaké kvalitní řešení pro home studio, nebudu moci na rozsahu jedné stránky přinést detaily SSA P1 koncepce. A to je škoda, protože 30 stránkový návod (A5) stojí za to přečíst. Právě on je nejlepším reklamním letákem. A český návod, který je přibalen, je perfektně zpracován a četl se mi lépe než řada hudebních časopisů. Najdete tam detaily koncepce P1, vysvětlení důvodu takto navrženého výstupního limitéru i peakride kompresoru, trochu teorie o zkreslení v digitálních nahrávkách a spoustu dalších užitečných informací.

Alespoň ve zkratce:

V čem je limitér v P1 tak dobrý?

- při nahrávkách potřebujete využít co největší bitový rozsah, čili být co nejblíže přebuzení, ale nikdy nepřebudit.

- pokud nepoužijeme kompresor/limitér, musíme jít s úrovní níže, než je maximum, protože musí být v bezpečí před poškozením nahrávky limitací

- čím nižší je ale vstupní úroveň, tím víc roste zkreslení nahrávaného signálu – a to i u 24 bitů, o 16 bitových nahrávkách se už raději nebavme

- limitér v P1 je navržen právě k tomu, aby byla naplno využita vaše zvuková karta, díky němu se budete pohybovat v těch nejlepších pásmech úrovně pro vaší kartu, díky němu budete „v bezpečí“ před limitací

Jak se nastavuje takový „šroubovákový“ limitér?

Není to nic těžkého. Pustíte testovací signál (nejlépe obdélníkový – je jednak ke stažení ze stránek výrobce, ale je také přibalen na CD od Audiopro ), přivedete ho na vstup P1, vypnete expander i kompresor a nastavíte vstupní úroveň P1 tak, aby právě svítila červená kontrolka limitace. Pak vezmete do ruky šroubovák a trimrem na přední straně P1 nastavíte limitér tak, aby vstup vaší audio karty byl těsně pod limitací. Pokud karta nemá indikátory, uvidíte to v nahrávacím programu. No a to je celé – hodíte šroubovák po manželce, ať vás nechá další týden samotné a jdete nahrávat.

Co je to Peakride kompresor?

V P1 je kompresor typu Peakride. Ten obsahuje tři samostatná řízení (side-chain) pro VCA, řízení je ale založené na odlišných časech (A/R) jednotlivých side-chainů, nikoliv jako u vícepásmových kompresorů základně jen na odlišných frekvencích. Díky tomu kompresor pracuje s odlišnými dynamickými reakcemi na různé typy signálu. Podle úrovní signálu se tedy míchají různé kompresní poměry ze 3 side-chainů. Výsledkem je nevtíravý soft-knee kompresor, který pokryje rychlé špičky, ale nebude působit rušivě (překomprimovaně). Účelem tohoto kompresoru není nahrávku nějak výrazně efektovat, účelem je připravit jí pro nahrání do počítače a zabránit chybám v nahrávce, v počítači pak můžete nasadit další nástroje na úpravu.

Zvuky a pazvuky

Tak za sebe musím SSA P1 ohodnotit velmi dobře. Pazvuky se tentokrát nekonaly. Tedy pro úplnost musím říci, že už toho tady mám už tolik, že si ho nekoupím, ale pokud chcete konečně doma začít nahrávat na profi úrovni, tak je to velmi dobrý základ. Buď to home studio začnete dělat velké, ale pokud to chcete udržet v malých rozměrech, tohle je skutečně dobrá volba. Nemáte tuny kabelů, nemáte spoustu zabraného místa dalším haraburdím, neřešíte problémy se zemnícími smyčkami mezi spoustou zařízení. Můžete udržet systém jednoduchý a přesto velmi kvalitní.Velmi dobrý výstupní limitér, jemný kompresor i kvalitní expander – co si víc jako základ přát?

Kupodivu se můj názor neliší od celé plejády zahraničních recenzentů  – P1 už těch pochvalných recenzí získala spoustu.

Ode mne má další…

Na závěr jenom ilustrační nahrávka hlasu přes P1 a pro ilustraci přes RNC1773, jen tak v rychlosti jsem něco namluvil, nejsem žádný Moravec a herci, kteří mi tady namlouvali dnes svoje party jsou již pryč. Ale snad to bude poznat, i když je to jen mp3 na 320 kbps (bez dalších efektů či úprav). Jenom upozorňuji, že P1 má za úkol připravit signály pro nahrávání, nikoliv nahradit RNC1773 či podobné. Je to za sebou jen pro referenci.

Takže pokud chcete začít konečně pořádně točit – můžete. SSA P1 je fakt dobrý základ. A nebojím se doporučit SSA P1 i do podstatně náročnějších aplikací, třeba vysílání či dabingových studií.

Odkaz na stránku SSA P1 u Audiopro.

Firma Swissonic se před pár lety zviditelnila USB zvukovou kartou s 8 vstupy a připojením přes USB – bylo to jedno z prvních podobných řešení na trhu. V nedávné době ale zkrachovala a její jméno si koupil mega-music-house Thomann. Pod značkou Swissonic se tak objevily v jeho nabídce některé zajímavé produkty, které ale mají původ v OEM produktech z Číny.

Od Swissonicu se v nabídce Thomanna objevil nejprve slušný 16-ti bitový MDR-2, který sice byl větší, ale poskytoval celkem slušnou kvalitu, na stoje mi přistál nový model MDR-4, který by měl být vylepšenou verzí, ale je to spíše úplně jiný produkt, řekl bych že i od jiného výrobce. Je o cca 10 Euro dražší než MDR-2, stojí v době psaní článku 85 Eur.

Že je vám Swissonic MDR-4 nějak povědomý? Není divu, vždyť ho u nás koupíte běžně pod názvem Medelli DR2, v Americe s ním šel na trh Alesis s názvem Palmtrack. To to dopadlo, když už i Alesis překupuje OEM čínské výrobky…

Takže se pojďme na tohle malé nahrávadlo kouknout…
Balení je klasické, uvnitř je vlastní přístroj, napáječ, USB kabel a 2GB SD karta.
MDR-4 má 4 mikrofony, má ale i 2 linkové vstupy a může nahrávat jak pomocí všech 4 mikrofonů, tak jenom ze 2 (zvolíte podle plánovaného zdroje zvuku), je i možnost kombinovat 2 mikrofony s linkovým signálem, bohužel není mix zdrojů.

Teoretické parametry jsou slušné, oproti MDR-2 je MDR-4 schopná 24 bitového záznamu. Umí řadu formátů, výchozí je mp3 na 320 kbps. Bohužel si nepamatuje, že jste zvolili nějaký formát a po restartu si zase navolí svůj výchozí. V zásadě to není nukleární problém, ale je nepříjemné, že pokud chcete záznamy pořizovat pokaždé ve svém formátu, tak nesmíte zapomenout si přístroj pokaždé nastavit – a to je poněkud otravné. Přístroj nahrává na běžnou SD kartu, dle distributora se může její velikost v balení lišit, u mne byla 2GB. Samozřejmě pokud připojíte MDR-4 pomocí USB k počítači, tak zařízení nemůže nahrávat, protože je karta připojena jako Flash disk, ale to je normální.

Přepínání citlivosti vstupu je na obou stranách přístroje. Máte jednak přepínání Low-High, tak i plunulou regulaci vstupního gainu. Na první pohled OK, ale ať jsem dělal co jsem dělal, snížit citlivost na úroveň výstupu pro magnetofon z mého mixpultu se mi nepodařilo. Prostě pořád přebuzeno. To v podstatě znamenalo vyřazení tohoto přístroje z rozsahu mých adeptů na nahrávání koncertů z mixu. Může být, že se vám to podaří nastavit u 300 mV výstupu dobře, já narazil na neřešitelný problém. Nemusí to být u všech verzí, ale moje nebyla schopna podobné práce. Přístroj má vstupy pro externí linky i externí mikrofony, nešlo to ani v jednom.

Prapodivnostem ale nebyl konec. První nahrávka přes mikrofony jen pro orientaci dopadla neslavně. Stačí nastavit vstupní úroveň aby nebyl vstup přebuzen, jednou stisknout nahrávání a přejít do Standby, podruhé a nahrávat… Výsledek byl ale tristní. Zvuk byl takový dutý s brumem v pozadí. Dobrá, řekl jsem si, třeba je to místností a přesunul jsem se k sobě do studiíčka,  kde je ticho a zatlumeno. Ani tady nic moc. Kvalita zvukové nahrávky nebyla o moc lepší, než z mého Android telefonu, v nahrávce brum. Ač je to neuvěřitelné, zdrojem brumu byl dodávaný spínaný napájecí zdroj. U spínaných zdrojů věc nevídaná, protože neběží na 50Hz, ale spínají na podstatně vyšší frekvenci – ale tento prostě bručí. A to tak, že jediným řešením bylo vložit baterie a testovat dál na nich.

Takže zatím mám 2 velké zápory: citlivost a brum. Ještě připočítám zapomnětlivost na uživatelské nastavení a už je záporů nějak mnoho. To by pro záchranu musel MDR-4 alespoň z mikrofonů nahrávat božsky, leč ani zde nepřesvědčil. V takřka studiových podmínkách, kde točím zpěv na CD bez problémů, byla kvalita nahrávky tak na úrovní běžného diktafonu, rozhodně jsem čekal u 24 bitového záznamu a kondenzátorových mikrofonů něco blíž tomu, co si pod pojmem „24 bitový záznam o vzorkovací frekvenci 44.1 kHz“ představuji. Zkusil jsem několik testů s různými citlivosti, na čtyři i na dva mikrofony, pořád bída s nouzí.

Pro použití jako přehrávače podkladů na akcích není MDR-4 moc vhodný. Osobně používám výrobek iAudio, který má display na milióny let vzdálený od MDR-4. Sami na obrázku vidíte, že písmenka jsou skutečně miniaturní a ID-3 tagy jsou problém. On i delší název souboru  je problém zobrazit. Sice se třeba na stránkách Alesisu dočteme, jak skvělý to má OLED display, v porovnání s mým iAudio vyšel bídně (za světla i za tmy, jedině jsem to neporovnával na přímém slunečním svitu, ale to není má nejčastější aplikace).

A už je pryč…
Pokud jste naprosto nenároční koncoví uživatelé, tak je možné, že vám kvalita bude připadat normální. Zkušenosti ze světa jsou ale podobně rozpačité – prostě toto není zařízení pro náročné. U mne se neohřál a už je na cestě zpět k distributorovi. I když se v řadě případů vyjadřuji pochvalně o levných produktech, v tomto mohu za sebe dát pro alespoň trochu náročnějšího uživatele jenom jednu radu: je to krám, nekupujte to.

[Show as slideshow]

Tuhle malou krabičku jsem si pořídil na základě neuvěřitelných reakcí majitelů v zahraničních zvukařských fórech. Vlastně se FMR Audio RNC1773 začalo objevovat jako synonymum pro jediný levný vysoce kvalitní kompresor. Dokonce v jednom fóru nejenom vyhrálo hlasování ve své cenové třídě s jasnou převahou, ale ve vyšší cenové kategorii se objevovaly hlasy: Proč se nedá zde hlasovat taky pro RNC? V řadě diskuzí a i na webu FMR Audio bývá dokonce označován za „nejlepší kompresor do 2000USD“.

Udělal jsem si pár fotek hned po dodání, na nich se pokusím ukázat, co všechno padlo za oběť ceně při zachování kvality.

Ačkoliv je to malá krabička, není bakelitová, jak se občas objevuje napsáno na netu. Je to kovová krabička se slušnou váhou. Co ale samozřejmě vidíte, je jasné: není to do racku. Tedy je, pokud to k nějaké rackové polici přiděláte šroubem – je v dodávce.

A kde se ještě šetřilo, je také jasné: RNC má ten zatracený externí adaptér. Fuj. Ale samozřejmě je jasné, že tím se RNC vyhne drahým certifikacím, protože se k ní dodá již certifikovaný adaptér a krabice sama je na 9V. Cena je lepší, ale je to jasné mínus.

Zadní strana má jack konektory pro vstupy a výstupy – ale ouha – žádné XLR, pouze samé jacky. A jelikož na jednom jacku je současně vstup a výstup (pokud použijete stereo kabel), tak je jasné, že nejsou symetrické. Na jednu stranu další výrazné mínus – ale na druhou to není tak strašné. Tvůrce předpokládá nasazení hlavně v menších studiích, kde řada mixpultů má inserty na jednom jacku. Tedy Send i Return. Takže také nejsou symetrické a jsou na jednom jacku – stačí tedy pro propojení jeden jack-jack kabel pro kanál. Toto zapojení najdete jak u Mackieho, tak u Behringera. A jak u tvůrce RNC doma, tak u mne. Není to tedytak hrozné, symetrie v tomto případě neznamená nutně klady. Moje vzdálenost od pultu k RNC je cca 60 cm, takže žádný problém.

Na zadní straně nechybí ani sidechain vstup, ale to je vše.

Uvnitř skutečně toho mnoho není. Ale bohatě to stačí. Uprostřed je vidět díra pro šroub pro přidělání k rackové polici.

A tak jsme konečně u ovládacích prvků na čelním panelu.

Kde je gate? Kde jsou běžné přepínače na Auto režimy? Nějaké expandery? Kdepak. Nic takového se nekoná. Kvalitě kompresoru je podřízeno vše a žádné další funkce nenajdete. Dokonce nenajdete ani samostatné ovládání pro kanály – máte jen jedny potenciometry, tedy společné řízení. Tak málo prvků za tolik peněz… Samozřejmě se chce volat: další mínus! Ale ono to skutečně není tak zlé.

Na čelním panelu tak najdete běžné ovládací prvky pro kompresor: Treshold (od jaké úrovně zabírá), Ratio (poměr komprimace), Attack/Release (náběh/doznění) a Gain, tedy úroveň. Indikátorů také není mnoho, pouze Gain reduction, tedy vidíte, kolik signálu RNC bere. To je vše… Jo a ještě jsou tam dva přepínače: bypass a… tlačítko s divným názvem Super Nice.

A už nebudu napínat…

Jak to tedy hraje? Prostě skvěle! Zatímco u řady levných kompresorů pořád řešíte, jestli je něčeho málo, moc, jak to koloruje signál, jestli nezískávají některé frekvence divný nádech, u RNC najednou všechno sedí a funguje zcela přirozeně a muzikálně. Nemáte pocit, že se sykavky sypou, kompresor si na zpěv sedne jak neoprén na potápěče. U některých typů nástrojů je rozdíl oproti „lépe“ vybaveným kompresorům podobné cenové třídy naprosto propastný. Třeba moje akustická kytara má RNC vyloženě ráda.

Za zvuk v základním režimu tedy obrovské +.

No a pak si pusťte přes RNC komplexnější hudbu, třeba sumární mix nebo nějakou grupu, a stiskněte tlačítko Super Nice. Tím zapnete režim, který posouvá vlastnosti tohoto přístroje ještě do dalších dimenzí. V tomto režimu máte totiž za sebou na kanál zapnuté 3 kompresory s jemnou kompresí. Ani v tomto případě se nejedná o nějaký „Auto“ režim, pořád vše řídíte manuálně. Super Nice je skvělý v případě, že potřebujete ještě méně slyšet efekt kompresoru, ale chcete tam skutečnou kompresi. Tento Super Nice režim je už v popisu výrobce spíše doporučen právě na sumární mixy/submixy (a má pravdu, je v tomto případě mnohem účinnější než základní režim), ale i když na jednotlivých stopách je spíš použitelný základní režim, u některých nástrojů je Super Nice také vynikající a také prostě Super. U zpěvu se dají použít oba režimy, akustická kytara mi zní při použití Super Nice senzačně.

Za Super Nice režim ode mne dostává RNC další obrovské + a rovnou mu smažu jakékoliv mínusy.

Sice je to v sekci Testy, ale k RNC se nedá přistupovat moc objektivně. Nemáte gaty, symetrii, XLR, další les tlačítek a pseudofunkcí, ale to co máte, je vynikající úžasně příjemný neutrálně znějící kompresor, který může nastavit laťku ve studiu pořádně vysoko. Takže za mne mohu říci: jednoznačně doporučuji.

A ještě pár tipů od zvukařů ze světa:
– doporučení pro ty, kteří mají hluboko do kapsy, je obvykle toto: pokud točíte na 24 bitů, tak se vykašlete na levný kompresor před kvalitní zvukovku a efektujte až v PC. Většina sw pluginů bude kvalitnějších než levný hw kompresor. Nebo přidejte peníze a jděte do RNC.

- častý dotaz bývá na elektronkové kompresory, tedy jestli jako jediný kompresor si pořídit něco, co bude výrazně ovlivňovat barvu zvuku. Řada odpovědí zkušených zvukařů radí spíše pořídit jako primární kompresor ten univerzální velmi neutrálně znějící, který nebude ovlivňovat barvu. Teprve potom doporučují pořídit něco dalšího – teprve až když víte, že to potřebujete. Ale právě RNC je jedním z tipů na ten základní kompresor pro menší studio.

Pokud by vás zajímalo, kde se dá v Evropě RNC a vůbec produkty FMR Audio koupit, tak výhradní zástupce pro Evropu je Thomann. Aktuálně RNC1773  v době, kdy píši tento článek, nabízí za 175 Eur + samozřejmě doprava.

No a neměl bych zapomenout ani na odkaz na stránku výrobce, tedy na http://www.fmraudio.com/rnc.htm.

Kromě velkých sálů a klubů, kde je buď fixní zvukař nebo si najímáme samostatného, musím často ozvučit i menší prostory, kde mi přijde zbytečné zvát někoho dalšího. Sice nemáte takovou zvukovou kontrolu nad poměry v sále, ale vzhledem k tomu, že malé akce hraji spíše v duu/triu, případně se zvučí jen něco, tak výsledek může být při dostatečně kvalitních komponentách slušný – a to i při udržení nízkého rozpočtu, protože pořídit malé PA za několik set tisíc není problém, ale byl by trochu problém s návratností investice.

Behringer Eurolive B412DSP

Před delší dobou jsem kupoval nové aktivní reprobedny – jako hlavní na malé akce – a i když jsem zvažoval různé značky, našel jsem v jedné zvukařské diskuzi zajímavý názor Safy, který sice pracuje v Audiopro, ale přesto poskytuje informace, kterým jsem se naučil důvěřovat – a to i když se baví o produktech, které prodává. Psal tam velmi hezkou větu o tom, že ho reprobedny B412DSP velmi překvapily, jak jsou lineární. A to bylo přesně to, co jsem potřeboval slyšet. Pokud zvučíte (nebo hrajete), tak určitě znáte klasické bedny s 15 palcovými basáky a piezo výškáči. Standardním výsledkem jsou nepřirozené sykavky, dělící kmitočet v pásmu, které je nejchoulostivější pro zpěv a kde už velké basáky  nehrají a výškáče ještě ne. Tak tímto směrem jsem se před lety už nechtěl vydávat – a s odstupem mohu říci, že jsem udělal velmi dobře. Co chvíli někdo chodí a ptá se, jak to, že mi to hraje tak dobře. Já sice používám některé další procesory pro úpravu zvuku – a samozřejmě také kvalitní mikrofony BeyerDynamic, o kterých jsem již psal - ale skutečně hodně se na tom podepisují aktivní bedny Behringer B412DSP.

Je to malé, je to těžké – co je to?

„Gorilla“ bedny od Behringera jsou skutečně slušně težké – tak, že si dávejte pozor a nenoste bednu jen za jedno ucho, nevydrželo by (jako u mne). Pěkně je vozte na skládacích rudlících a noste v obou rukou. Pronesou se, 30 kg je znát… Výkon na štítku 600W je RMS 400W (600W je špičkových), ale to je výkon dostatečný. Jelikož je bedna se oddělenými zesilovači pro basy a výšky, tak je to 320W pro basák a 80 W pro výškáč.

Reprobedna má 12“ basák a 1,75“ titanovou hornu. Dělící frekvence je 1.7 kHz, ale jedná se o digitální aktivní vyhýbku se strmostí 24dB na oktávu a kvalita výhybky je znát.  Není to ale pouze strmostí výhybky – to, co se na zvuku zpěvu velmi projevuje, je výborná fázová a časové korekce výstupu pro oba systémy – přesně v těch místech, která jsou pro zpěv velmi citlivá, je B412DSP rovná jak Route 66 přes prérii.

Nechtěl jsem tehdy patnáctipalcové bedny kvůli určení: jejich hlavním cílem mělo být zvučení akustických akcí, malých bluesových akcí či firemních párty. Právě nepřesný zvuk většiny patnáctipalcových reprobeden mne přivedl k B412DSP. A jelikož už jsem je x-krát použil i pro jazz, malé disco, zpěv přes tvrdě rockující základ a další, tak mohu říci, že vždy jsem ocenil tu perfektní čistotu zpěvu. Obzváště patrné to je na akcích, kde se střídám s jiným malým PA, které obsahuje klasické bedny s 15¨ + nějaká horna. To se pak obvykle vůbec divím, že přes to mohou hrát a nikomu to nevadí.

Co ještě dalšího ony bedny umí:
+ digitální nastavitelná šumová brána
+ dvojitý kompresor/limiter pro ochranu systému
+ dvojpásmové korekce
+ 2 XLR linkové/mikrofonní vstupy, řečníky tak ozvučíte i bez mixu
+ 1 XLR výstup, třeba pro propojení s další B412DSP
+ možnost položení na bok a použití jako odposlechu

No a málem bych zapomněl, že ono DSP, které to celé řídí, je 24 bit/48kHz. Na zadní straně najdete přepínač DSP hudba/řeč, ovládání šumové brány a automatického vypnutí bez signálu, 2 hlasitosti pro jednotlivé vstupy, basy/výšky, 2x XLR vstup, 1x XLR výstup, vypínač, IEC-320 síťový konektor a LED pro kontrolu zapnutí a aktivaci šumové brány. LED na čelní straně indikuje limitaci, takže zvukař zdálky vidí, že bude PA už limituje. Nicméně díky internímu limitéru je zvuk pořád křišťálově čistý a do reprodukce zkreslení se B412DSP vlastním přičiněním pouštět nechce.

Za sebe mohu říci, že spokojenost maximální i po x desítkách akcí, takže bedny už jsou dost otlučené, ale hrají stále skvěle.

Behringer B210D

Tak a tohle je letošní novinka, na kterou jsem čekal dlouho. Malé, ale výkonné a zvukově čisté. Když přišly v únoru do Prahy, musel jsem je okamžitě pořídit a nahradit jimi svoje staré odposlechy.

Jste spokojeni s odposlechy v klubech?

Já tedy cestuji po klubech léta, ale příliš spokojen s odposlechy nejsem. Pokud se v předchozích odstavcích zmiňuji o nečistě hrajících PA bednách, tak o to více se tyto nectnosti projeví při použití v tak kritické aplikaci, jakou je odposlech. Jak můžete hrát dobře, když neslyšíte čistě ta správná pásma? Je přece úplně jedno, když odposlech na pódiu bude umět zahrát 30Hz – tyhle frekvence přeci pro korekci vašeho ladění a feelingu nepotřebujete. Co ale potřebuji naprosto přesně slyšet, jsou přesné středy a dostatečně pevné základní rytmické tóny. Ne anonymní hučení a sykot ve výškách. Chci slyšet tóny tak, abych se měl podle čeho orientovat. Ven ať si to zvukař nabasuje a upraví dle libosti – to je jeho práce, ale na pódiu potřebuji konkrétnost. A pro malé akce jsou B210D přesně to, co mi to splňuje.

Rozměrově jsou to malé bedny, 10 palců basák a 1.35 palců hliníkový výškáč, ale zvukově jsou excelentní pro moje aplikace. PWM zesilovač ve třídě Class-D poskytuje výkon RMS 145W pro basák a 38 W pro výškáč. Rámusu udělají pochopitelně méně, než B412DSP (113dB@1m oproti 127dB@1m), ale v pohodě to stačí. I v tomto případě bedny obsahují procesorové řízení, limitér je optický.

Čeho si ale na akcích určitě všimnete, je váha. Pokud stěhujete PA sami, určitě víte, jak je každé kilo těžké. Nejenom, že jsou B210D digitální, ony přebírají z digitální sféry i tam běžné spínané napájecí zdroje. Díky tomu je tato 200W aktivní bedna jenom 9 kg těžká.

Jak vidíte, tak jsem na těchto bednách nenašel nic, do čeho bych se opřel. Jsem s nimi velmi spokojený a pokud bych si měl přeci jen rýpnout, tak bych se přimlouval za hlubší zapuštění potenciometrů na zadní straně. Zatímco B412DSP má potenciometry skryté dostatečně hluboko, tak u B210D je sice nahoře a dole zvýšený okraj, který základně tyto prvky chrání, ale z boku jsou nekryté a i když jsem zatím problém neměl, trochu se o ně bojím a chystám se, že tam přidám krycí lištu.

I když se dají nasadit na stojan, nejčastěji je používám na zemi jako odposlechy. Hrají natolik dobře, že když jsme hráli s kapelou druhý den po účinkování ve známém pražském klubu a zvučil jsem akci já, tak zpěváci a zpěvačky byli radostí bez sebe, že se konečně perfektně slyší. Takže moje resumé je stejné, jako v prvním případě: rozhodně doporučuji!

Pro úplnost ještě seznam konektorů na zadní straně: 1x jack vstup, 1x XLR vstup, 1x XLR výstup, hlasitost, basy, výšky, vypínač a síťový konektor IEC-320.

Měl jsem jistou dobu rackový V-amp Pro, koneckonců určitě jste četli můj názor na něj, do Muzikusu jsem psal o behringerově stacku se zesilovačem V-ampire, takže tuhle řadu znám za ty roky (od roku 2001) celkem dobře. V-amp přišel v době, kdy si kytaristé houfně kupovali první verzi Line6 POD a i když se často diskutovalo, že V-amp je kopie, hrál úplně jinak. Inspirace byla zřejmá, ale reálné zvuky jiné. Druhá verze V-amp 2 podstatně zlepšila kvalitu modelů zesilovačů a tak se V-amp zabydlel v nejednom bytě a dokonce i na řadě pódií (včetně některých známých německých kapel). Modrá barva byla dobrým poznávacím znamením, zatímco POD si za tvar a barvu od V.Redla vysloužil přezdívku „červená prdel“, prapodivný tvar kytarového těla u V-ampu si vysloužil spíše kroucení hlavou nad menší praktičností.

Co tedy V-amp 3 umí?

Vybavením je to klasický amp-modelingový kytarový procesor své kategorie.

Umí toho na levný procesor dostatečně:
– 32 modelů zesilovačů
– 15 simulací reprobeden
– 125 paměťových míst pro zvuky
– ladička a šumová brána jsou samozřejmostí
– běžné efekty: reverb, chorus, delay, kompresor, phaser, flanger, tremolo, leslie/rotary, automatické i nožní kvákadlo…
– má vstup pro další zdroj signálu pro cvičení
– má MIDI pro ovládání kontrolérem
– umí přepínat výstupní režimy pro hraní do mixu nebo kytarového aparátu, pro live má k dispozici samostatný sumární třípásmový ekvalizér s presence filtrem
– délku echa můžete nastavovat  pomocí TAP tlačítka

Pokud nemáte k počítači žádnou hudební zvukovku (myslím tím s malou latencí pro muzikantské použití), tak může být pro vás velmi zajímavé, že v balení najdete i samostatnou USB zvukovou kartu UCA222. Nemůžete jít tedy v V-ampu přímo do USB, ale díky UCA222 získáte slušnou zvukovku i pro libovolné jiné použití.

Staré vnitřnosti, nové vlastnosti

Na předchozích modelech mi trochu vadila „moučnost“ zvuku. Dalo se to trochu omezit, ale měl jsem prostě při hře pocit, jako bych měl struny a ruce zasypané moukou. Když jsem se dočetl, že V-amp 3 má „4 nové a 28 výrazně vylepšených modelů zesilovačů“, čekal jsem, že to bude jenom reklamní povídání pro ty, kteří se k předchozí verzi nikdy nedostali a nemohou srovnávat. Očekával jsem změnu pouze v barvě – a to zejména proto, že výkon procesoru 100 Mips se nezměnil. Zůstala i stejná vzorkovací frekvence 31 kHz, která je skutečně pro rok 2009, kdy šel přístroj na trh,velmi nízká. Samozřejmě je V-amp již od první verze 24 bitový.
Byl jsem příjemně překvapen tím, že se u Behringera skutečně poprali s moukou a ta ze zvuku docela zmizela. Potenciální výtka nízké vzorkovací frekvence je pouze hypotetická – pro danou cenovou relaci je kvalita velmi dobrá.

Nižší výkon procesoru vadí při přepínání presetů. Doba, kdy se čekalo na to, než se zvuk přepne na jiný, je nenávratně pryč. Doma při cvičení to nevadí, ale pódiu už je to znát. Podle nastavených efektů se navíc doba pokaždé liší. Toto je tedy v mých očích velké mínus pro live aplikace. Samozřejmě jsou akce a nasazení, kde to vadit nebude, ale v obecné rovině je to prostě dlouhá pauza, kterou bych od zařízení dnes již nečekal. Můžete namítnout, že to není určeno pro live, ale když už to má MIDI a live režimy nastavení, tak výrobce live aplikace předpokládá.

Modely zesilovačů prošly omlazením, docela se mi líbí i nový metalový Ultrazonic (starý V-amp byl už trochu old fashion), nemám výrazných připomínek (nemá cenu pitvat jednotlivé modely, pro běžné aplikace si vyberete, samozřejmě nedělejte si iluze, že pro live hraní to bude lepší než pořádný lampáč).

Nabídka efektů je standardní, chybí harmonizéry a pitch shiftery, ale pro běžné nasazení je nabídka v pořádku. Devět druhů reverbu vyhovuje i kvalitou pro běžné kytarové nasazení. Již klasicky máte v kombinacích možnost 2 efektů + samostatný reverb. V kombinacích kombinujete například chorus + delay,  flanger + delay, chorus + kompresor a tak podobně. Máte možnost přes MIDI ovládat parametry efektů (pomocí CC), například rychlost chorusu, na panelu je to trochu horší, hlavní ovládací prvky pro efekty jsou typ efektu/kombinace a intenzita. Na jednom potenciometru tak máte intenzitu třeba chorusu i echa, k regulaci intenzity druhého efektu se dostanete pomocí stisku tlačítka 2nd a otáčením potenciometru. Je to sice horší, než samostatný potenciometr pro všechny funkce, ale zvyknete si rychle. Reverb je samostatný a tak má samostatný potenciometr pro intenzitu.

Editace zvuků, tedy něco složitějšího, než jen vybrat model zesilovače, základní nastavení EQ a efektu, se provádí v režimu Edit, kdy můžete měnit spec. přidání gainu pro zvuk (trochu mění i charakter modelu), můžete si vybírat typ reproboxu i typ reverbu atd. Po chvíli s manuálem to nečiní problémy, ale samozřejmě pokud jste nikdy V-amp neměli, doporučuji chvíli cestovat i s manuálem. U mne je to něco jiného, já na V-amp narazil poprvé před řadou let a také jsem nejdřív koukal do manuálu. Jsou efekty, kde manuál nepotřebujete, ale díky absenci LCD a zdvojení funkcí na ovladače je start u V-ampu s manuálem nutný pro plné pochopení toho, co to vlastně všechno umí.

Trochu mne zklamala ladička. Stabilita zobrazovaného ladění není nejlepší a mezi mými ladičkami je zcela vzadu (mám několik samostatných ladiček i ladičky v procesorech a i v mobilu).

Designový kus nábytku?

Léty prověřený tvar se možná líbí Behringerovi, já z něj nadšený nejsem. Pár mých výhrad:
– přístroj by mohl být skoro o 2 cm nižší. Nejenom to šlo uvnitř uspořádat lépe, ale má i velmi vysoké nožičky. Spolu s knoflíky je to zbytečně vysoké pro cestování, nejde to ani schovat do 1U v racku
– jacky a konektory na všechny strany se mi nelíbí. Když bych chtěl ježka v kleci, tak si ho pořídím samostatně. Mám radši, když se dají kabely zorganizovat, toto provedení je horší pro pevnou instalaci i instalaci v nějakém live prostředí. Na levém boku vstup na footswitch, na jedné straně šikmo vzadu MIDI a napájení, vzadu výstupy, kousek od toho vstup pro externí signál (s regulací hlasitosti!), vpravo kytarový vstup a kousek nad ním výstup pro sluchátka… Ano, pokud bych to měl jen na stole, tak to jde, ale měl jsem to i na live akci a nevyhovovalo to chaosem mezi dalšími kabely. Rovněž tak u mne ve studiíčku není místa mnoho a tak bych ocenil klasický vzhled a uspořádání.

Čas na zhodnocení?

Mám ho tady minimálně 2 měsíce, takže si myslím, že už je čas na zhodnocení. Ano, za ty peníze je to slušné. Netestoval jsem sw vybavení (nahrávací sw EnergyXT 2.5), které je dodáváno v ceně, jakožto legální a spokojený majitel Cubase jsem s tím nechtěl trávit čas, ale vlastní hw, tedy procesor i externí USB karta, jsou za ty peníze v pořádku. Zvukově se mi to docela líbí, na cvičení velmi dobré, na demáče také. Řadu zvuků bych se nebál použít i v definitivních nahrávkách („to se vymíchá…“ – jak vždycky říkal Zdeněk Šikýř ve Studiu Hostivař).

Pro live může být nepříjemná prodleva při přepínání, ale za cca 2.5 tisíce? Velmi dobrý poměr cena/kvalita…

+ vylepšený zvuk a nové modely
+ USB zvukovka v ceně
+ umí to, co je potřeba pro reálného kytaristu, netopí se ve zbytečnostech
+ pamatuje si poslední nastavený zvuk po vypnutí – i v případě, že není zvuk uložen!

- prodleva při přepnutí
– ladička by mohla být lepší…
– zbytečně narostlé rozměry

Já ho zhodnotil jako užitečného pomocníka a tak se mi tady docela zabydlel…

Jenom výjimečně krk už z výroby odpovídá mému standardu. Někdy stačí jen vyleštit pražce, často jsou ale některé pražce jinak vysoké a je potřeba srovnat výšku u všech (leveling).

Uvedený postup jsem si nevymyslel, není z mé hlavy. V podstatě se jedná o postup, který uveřejnil Radim Hladík na konci osmdesátých let v tehdejším časopise Melodia. Jelikož ale tento výtisk těžko seženete, zkusím to popsat svými slovy a doplnit o nějaké ty obrázky. Samozřejmě nechci konkurovat kytarářům, určitě mají své lepší postupy, toto je postup, který mi vyhovuje a šetří náklady, protože těch kytar mám víc a jen některé dávám na profi servis – a to pouze na přepražcování, ostatní si raději dělám sám.

Na fotkách tuto proceduru absolvuje akustika Cort, přestože je to jejich nejvyšší model, ani on neměl pražce úplně OK (podle mne).

Co pro práci budete potřebovat:

- hromadu samolepek/isolepy, kterou přelepíte hmatník. Nemusí moc lepit, může to být starší výrobek ? musí jít totiž nejen nalepit na hmatník, ale hlavně pak také dolů. Osobně používám asi 20 let staré kolo papírových samolepek již neexistujícího Státního zemědělského nakladatelství, které tak nějak splňuje požadavky. Určitě najdete nějaký model, který to splní

- skalpel, kterým budeme ořezávat samolepky na míru

- co nejdelší a nejrovnější jemný carborundum brousek. Dají se koupit jak v některých domácích potřebách, tak i v prodejnách typu Obi či Hornbach

- leštící pastu. Radim Hladík doporučoval Silichrom, ten se v obchodech už nějak nevyskytuje, já teď používám pastu na leštění starých laků

- jemné hadříky pro leštění a čištění

- líh

- olejíček pro napuštění rosewood hmatníku po dokončení práce (Jim Dunlop má celou řadu vhodných)

Nejprve si připravte pracovní místo

Je dobré si uvědomit, že s kytarou budete různě hýbat. Pokud jí budete mít na hrubším podkladu, poškrábete si jí na zádech. Krk pro takto jednoduchou údržbu nemusíte sundávat, dá se to bez problémů udělat s jen sundanými strunami.
Pokud bude nebezpečí odření kytary, nalepte na na kytaru krycí plochu, která se nebude pohybovat vzhledem ke kytaře.

Zakrýváme hmatník

Když máte tedy kytaru vhodně umístěnou na stole a struny jsou dole, můžete přelepit hmatník.Jde o to překrýt celý hmatník a následně jemně oříznout lepenku těsně kolem pražců. Z lepenky musí nakonec vykukovat pouze pražce. Ořezávání skalpelem vyžaduje trochu úcty k nástroji ? máte naříznout jen lepenku, nikoliv řezat do kytary. Naříznete lepenku těsně nad a pod pražcem a proužek lepenky nad pražcem snadno strhnete.

Tak takhle nějak by měl vypadat zakrytý hmatník. Prostě udělejte to tak, aby koukaly jenom pražce. proč, to je jasné z tohoto snímku: leštěním získáte množství svinstva, které byste si zanesli na hmatník.

Další krok je závislý na tom, jestli chcete jen pražce vyleštit nebo je i srovnat.
Pokud chcete srovnat pražce, vezměte do ruky brousek (musí být skutečně velmi jemný, rovný a dlouhý) a přejeďte zlehoulinka po pražcích. Jelikož jsou pražce měkké, okamžitě uvidíte plošky, které vám prozradí, kde je vysoko a kde je pražec nízký. Stačí takto zlehka několikrát přejet a uvidíte, že nezbroušené plošky z pražce zmizí – zbrousíte ty vyšší, samozřejmě nízký pražec moc nezvýšíte… Jde o to dostat zbroušené plošky na vrchu pražců do stejného vzhledu. Myslím, že vám to hned dojde, až to uvidíte v reálu. Samozřejmě opatrností není nikdy nazbyt ? to, co sbrousíte, už nevrátíte a účelem není udělat bezpražcovku. Takže velmi opatrně, stačí skutečně málo a velmi jemná práce.

Tímto jemným broušením si připravíte hmatník tak, že si budete jisti, že všechny pražce jsou stejně vysoké. Hrát se na to ještě nedá, protože je potřebujeme dokončit a vyleštit.

Leštění pražců

Po práci s brouskem máme sice srovnané pražce, ale mají ostré hrany a potřebovaly by vyhladit. Za tím účelem máme Silichrom, Tempo pastu nebo něco podobného k jemnému leštění. Naneste trochu pasty na jemný hadřík a postupně vyleštěte jednotlivé pražce. Uvidíte, jak mizí hrany a pražce se opět zakulacují. Když se vám jednotlivé pražce líbí, vemte to hadříkem po celé délce hmatníku a vyleštěte pražce jak nejlépe to zvládnete. Uvidíte a hlavně ucítíte při hře, že to bude po pražcích úplně jinak lítat.

Čistíme a dokončujeme

Při leštění zjistíte, že niklové pražce pouštějí dost svinstva a tak je potřeba nejprve lehce očistit hadříkem pražce, pak odlepit polep hmatníku a nakonec očistit i hmatník od případných zbytků lepidla z lepenky. Používám jemný hadřík lehce napuštěný lihem, když se líh používá v rozumné míře, nezpůsobuje žádnou destrukci.
Pokud upravuji nelakovaný hmatník (např. Rosewood), je závěrečná fáze obvykle zakončena napuštěním hmatníku speciálním olejíčkem. Nejenom že hmatník příjemně ztmavne, ale také nebude vyschlý a je příjemnější na omak. Používám Deep Conditioner od Jima Dunlopa, ale na trhu je více produktů.

Tak a je to. Pokud jste pracovali pečlivě, s úctou k nástroji a s vědomím, že cokoliv přeženete, může původní stav spíš zhoršit, měl by být výsledek odměnou. Pokud se vám něco na postupu nezdá, tak mi napište, ale používám toto schéma přes dvacet let na svých vlastních kytarách a fungují mi dobře.

Upozorňuji, že pokud něco ubrousíte, už vám to tam nepůjde vrátit – takže fakt pracujte opatrně a jemně!

Takže opatrně vpřed a taky mi napište, jestli vám tenhle postup pomohl…