Slávek Šámal - Cybermuff

Kostky jsou vrženy – Behritone C5A a C50A

Slávek — Thu, 19 Jan 2012 21:40:28 +0000

Mixujete a nahráváte? Pak jste určitě řešili, jak poslouchat – a zejména na jakých monitorech. Jedny hrají takhle, jedny jinak, jedny přesněji, druhé méně. Nakonec to stejně je potřeba kontrolovat na nějakých malých, ale jednou je tam hallu moc, podruhé zase něčeho jiného, pak to zase hraje špatně v mono režimu… Určitě máte svůj kvalitní hlavní poslech vyřešen kvalitním nearfieldy, ale na čem to kontrolovat? Samozřejmě zkušení zvukaři mají již své osvědčené řešení, ale podle mne je řada z vás (nebo nás?), kteří hledají tu správnou cestu k poslechu, který pomůže k dokonalému mixu.

Auratone 5C

Během let se objevila řada různých variant, ale čas prověřil a proslavil malé a obyčejné pasivní reprobedničky s omezeným frekvenčním rozsahem a pouze jedním reproduktorem bez výhybky: Auratone Super Sound Cube 5C. V tomto článku se podívám, jestli se firmě Behringer podařilo vyrobit důstojné nástupce legendy.

Málokteré monitory do studia jsou v poslední době tak opředeny aurou, jako stařičké malinké Auratone 5C. V podstatě to nejsou ani pořádné monitory s definovaným frekvenčním rozsahem v celém slyšitelném spektru, basy na nich neuslyšíte, ale přesto se několik desítek let proplétají hudebními studii a byly výraznými pomocníky při tvorbě některých nejslavnějších desek.

Jsou to malinké uzavřené vytlumené pasivní reprosoustavy o rozměrech 165x165x165 mm s jedním reproduktorem 12,5 cm o maximálním příkonu 60W. Díky absenci výhybky nemají problém s fázemi reproduktorů a vyrovnaností v oblasti dělicích kmitočtů.

V poslední době se kolem Auratonů opět zdvihla vlna zájmu díky řadě článků v zahraničním tisku – a řekl bych, že zejména díky knize Mixing secrets for the small studio od Mike Seniora, známého zvukaře a redaktora SoundOnSound. Pokud tu knihu nemáte, seženete jí na Amazonu a stojí za to (za těch cca 25 až 35 dolarů podle verze). Já jí mám v elektronické verzi v Kindlu a je to velmi, velmi dobré čtení. Na tuto knihu odkazuje řada tazatelů v diskusních fórech, pokud se ptají na Auratone. Ale nejde v ní zdaleka jen o Auratone – kniha má od velkého množství čtenářů plných 5 hvězdiček hodnocení, je totiž skutečně velmi dobrá.

Mike Senior věnuje poslechu velkou část úvodu, protože jak chcete míchat, když nemáte udělanou akustiku ve studiu a nemáte vyřešený poslech. Vyjadřuje se i negativně bassreflexům v monitorech a vyzdvihuje slavné Yamahy NS-10 a právě Auratone 5C, protože tyto žádný bassreflex nemají.

Vyzdvihuje Auratone 5C právě jako tajnou zbraň Quincy Jonese při míchání prvních desek Michaela Jacksona – v podstatě na nich míchali 80% desky a na velkých naopak kontrolovali. Když si toto přečtete, už to ve vás může hlodat, protože první desky Michaela Jacksona samozřejmě měly výtečný zvuk a skvělou mixáž. Tedy ještě jednou: zatímco obecně je zvyk míchat na širokospektrálních klasických nearfieldech a kontrolovat na malých „šroťácích“, Quincy Jones míchal hlavně na těchto malinkých a kontroloval na velkých. Zvukaři, kteří míchají na velkých a kontrolují na těchto malých, jim říkají „Horrortone“ místo Auratone.

Tyto bedničky se již dávno nevyrábí, uložení reproduktoru podléhá zubu času a tak sehnat Auratony 5C v dobrém stavu není nic jednoduchého (ani levného, na Ebay je jich ale docela dost v různém stádiu rozkladu).

Řada lidí se tedy snaží něco podobného postavit, ale výsledky jsou rozdílné. Je trochu problém sehnat podobně univerzální reproduktor, výrobci se v poslední době spíše snaží, aby reproduktory přenesly i basové frekvence, pro repliky Auratone potřebujeme něco trochu jiného. Osobně jsem měl kdysi postavené podobné bedničky se shodně velikými starými reproduktory od Tesly z konce osmdesátých let, kupodivu se to použít dalo – pak jsem se jich ale celkem neuváženě zbavil a dlouho nemohl sehnat lepší náhradu pro stejný režim (o něm níže). Pokusy s reprobedničkami spíše z třídy PC nepřinesly nic dobrého a ani u verzí, které měly podobné rozměry nebo i shodné rozměry reproduktorů jsem nenašel adekvátní náhradu a v podstatě to pro studio a mé představy nebylo použitelné shodným způsobem.

Na trhu se před časem objevila jejich napodobenina od Avantone, která ale nehraje úplně shodně (spíš má větší rozsah), díky absenci konkurence také nepatří mezi nejlevnější produkty. No a pak to konečně přišlo: Uli Behringer vycítil díru na trhu a oznámil hned dva nové produkty, které čerpají z Auratone. Model C5A designově je podobný Auratone 5C a má být přímou náhradou, model C50A má shodné rozměry, ale širší rozsah a spíše by měl útočit na pozice Avantone. Oproti Avantone ale máte podstatnou výhodu: za výrazně méně než cenu jedné Avantone můžete mít pár Behritone C50A. Díky distributorovi firmy Behringer, kterým je u nás firma Audiopro, jsem dostal k otestování oba modely. Nebývá u mne běžné, že s testem jsem v podstatě hotov po několika hodinách nebo dokonce desítkách minut, tentokrát to ale bylo velmi rychlé – včetně rozhodnutí o pořízení jednoho z testovaných modelů. Pokud tedy chcete vědět, pro který z nich jsem se rozhodl, čtěte dále…

Behritone C5A a C50A

Dvě kostky hnědé a dvě kostky černé…

Oba modely jsou stejně vysoké a široké, jako původní Auratone 5C, ale jsou 3 cm hlubší (198mm). Důvod je skryt za tím písmenem A v typovém označení: v zadní části je zabudován digitální koncový zesilovač 30W včetně spínaného napájecího zdroje. Díky vstupům cinch/jack/XLR a regulaci gainu Behritone připojíte snadno k běžným zdrojům signálu. Ocenil bych i nějaký digitální vstup (Behringer ho dává třeba do levných MS-20/40), ale i tak je nabídka vstupů velmi dobrá. Na zadní straně naleznete i regulaci gainu, která nefunguje od 0, spíše od linkové úrovně k vyššímu zesílení (protože vstup je i pro cinch s nižší úrovní). Na zadní straně je pochopitelně i síťový vypínač, díky spínanému zdroji se vešel dovnitř i zesilovač i zdroj tak, jak to má být – tj. bez ovlivnění prostoru vlastní ozvučnice (viz níže). Očekává se, že monitory poběží pořád během práce ve studiu, ale docela bych uvítal podobný standby vypínač na čelní straně, jako mají třeba moje Focaly, protože je neužiji ani tak při náběru, spíš až při mixáži. Na přední straně je kromě reproduktoru jenom modrá LED, která je u C5A hezky zatemněna molitanem, u C50A ale září až příliš razantně a v tmavém studiu je až nepříjemně bodavá do očí.

Nejprve jsem se bál, že nebude oddělený prostor pro zesilovač a že větší hloubka C5A a C50A se projeví na jiném uspořádání ozvučnice, ale u behringera pracovali velmi dobře: zesilovač je v odděleném prostoru, vlastní reprobedna je ukončena příčkou – zadní stěna ozvučnice je skryta uvnitř, tam, kde končí normální Auratone rozměry, čili interně je to přesně Auratone 5C.

Pojďme se tedy podívat již na zvuk

V zahraničních diskusních fórech, v tomto případě konkrétně v GS fóru, se objevily výsledky měření C5A a C50A v porovnání s Auratone 5C. Toto je nesmírně důležitý graf, který vlastně říká vše, o čem budu psát dále, proto si ho dovolím vložit a podívejte se na něj před pokračováním čtení. Moje zkušenosti přesně potvrzují naměřené výsledky, takže jsem si mohl ušetřit čas – podle bych naměřil úplně to samé, pouze bych nenaměřil nic u Auratone 5C,protože je nemám k dispozici.

černá křivka = Auratone 5C

červená křivka = Behritone C5A

modrá křivka = Behritone C50A

Behritone C5A

Přímá inspirace Auratone 5C již v designu, podle Behringera přímá náhrada. Když dostal Mike Senior tyto bedny na testy, zkoušel se hned dostat k reproduktoru, takže to raději nezkoušejte. Na rozdíl od Auratone není ten molitan tak snad snadno sundatelný a Mike Senior ten kryt hned zkraje roztrhl na dvě poloviny. Ale není proč tam lézt – je tam stejně jen reproduktor.

Zejména na tyto bedničky jsem se původně těšil, protože jsem čekal repliku zvuku Auratone. Mike Senior je dostal na testy jako první a čekal pak na C50A. Podívejme se tedy i my nejprve na C5A.

Zvuk C5A:

Zvuk je velmi středový, basy nejsou v podstatě vůbec. Tedy je tam ještě něco na cca 200 Hz, dokonce to zní výrazně prkenně, ale pak je frekvenční totální a rychlý konec. Středy jsou vykresleny +/- dle očekávání – zachovává si to onen požadovaný charakter (k němu se ještě dostanu, ale i Mike Senior říká, že v těchto pásmech je zachován +/- původní duch Auratone). Můj závěr je ale tento: Myslím si, že ten ořez na spodní frekvenci není konstrukcí bedny, ani reproduktoru, obě tyto části budou u obou testovaných reprobeden shodné, ale ten drastický ořez basů implementovali u Behringera v rámci digitálního zesilovače za účelem víc „vintage“ zvuku a výraznému odlišení od C50A. Tomu odpovídá i nebezpečně přesná frekvenční charakteristika poklesu na basech – viz graf výše. Takhle přesně by se reproduktor nechoval, toto odpovídá účelové filtraci v elektronice zesilovače. Behringer tedy uměle výrazně odlišil C5A od C50A, ale podle mne příliš tu snahu přehnal. Nedělám to často, ale zajímalo mne, jestli je mezi C5A a C50A nějaký elektronický zřejmý rozdíl, takže se distributorovi omlouvám, ale otevřel jsem zadní část s elektronikou (a co nejlépe zase zavřel). Bohužel moc jsem toho nezjistil, pokud budete vědět víc, napište mi, rád svůj úsudek opravím. Nenašel jsem žádný jasný přepínač typu C5/C50… Takže verdikt: celkem OK, ale díky příliš tvrdě ořezaným basům omezené využití pouze pro kontrolu, bohužel u mne tím ztratila body a zcela vypadla z kandidatury na pořízení, protože upravovat digitální zesilovač a snažit se odblokovat tuto limitaci je pracné, se ztrátou záruky a nejistým výsledkem (jestli vůbec). Takže C5A jsem se rozhodl nepořídit, ale ještě nekončíme, protože máme ještě další model.

Behritone C50A:

Stejné rozměry, ale design má být „modernější“, takže žádný vintage design, ale klavírní lak a chrom (a příliš zářivá modrá LED). Klavírní lak a chrom jsou magnet na otisky prstů, takže nainstalujte a pak už na ně nesahejte. U mne krásně sednou na mé Focaly, které mají i sešikmenou horní stranu, takže mi naklánějí C50A k uším.

Jinak je to to samé, co jsem psal výše – až na zvuk!

Zvuk C50A:

Obrovský rozdíl oproti C5A! Zatímco C5A je velmi strikně omezená na spodní hranici pásma, C50A hraje plně dle schopností reproduktoru a ozvučnice. Není vestavěn onen umělý vintage filtr, který se mi u C5A nelíbil. Zvuk je naprosto OK a plně odpovídá mým požadavkům pro tuto skupinu produktů. Mám pouze podstatě už velmi malou poznámku: C50A jde níž, než její slavný vzor. Podívejte na graf. Basová křivka je podobná, ale jen je posazena o něco níž. Celkově tedy C50A hraje velmi pěkně – trochu až moc hifi na „horrortone“, protože to, proč o těchto reprobednách píšu, není kvůli náhradě vašich hlavních nearfieldů (kvůli tomu si C50A nekupujete), ale spíše kvůli jejich doplnění. Prosím neberte to jako nějakou výtku vůči Behringeru – bedničky hrají velmi pěkně v obecné rovině mohu napsat, že jsou výborné a tečka, ale teď bych se chtěl dostat k tomu, proč si je máte koupit – ano, chci vám je skutečně rovnou doporučit.

Po pár minutách bylo u mne jasno: abych slyšel přesně to, co dělalo Auratone 5C velkými a proč se všichni ženeme za náhradami Auratone, muselo by se spodní pásmo ještě trochu víc přiblížit průběhu Auratone. O odstavec výše jsem psal, že se o totéž pokusil Behringer elektronicky – s podle mne nepříliš dobrým výsledkem, ta červená křivka ve výsledku nepřipomíná Auratone ani náhodou a i když tady Auratone pro porovnání nemám, tak mohu říci, že toto poslechově pro mne není řešením.

Průběh u C50A je ale skutečně podobný a pokles přirozený. Moje další povídání se týká už detailního napodobení Auratone 5C, nyní bych ukončil základní povídání a napsal verdikt k C50A: ano, to je velmi zajímavý produkt, jestli hledáte něco podobného, jděte to toho! Z těchto modelů běžte rozhodně do C50A!

Klady:

- dobrý zvuk
– dílenské provedení
– množství vstupů

Drobné mušky:
– na mne až příliš lesklé provedení s razantní LED diodou

Když už tady navrhuji jejich pořízení: Jednu nebo dvě? Mono nebo stereo?

Řada uživatelů v zahraničí si tyto bedničky koupila pouze v jednom kusu a rovnou do nich pouštějí sloučený mono signál. Já používám 2, ale stiskem jednoho ovladače na mixu přejdu na mono. Je to velký rozdíl ve zvuku na těchto monitorech, v mono je to ještě přímočařejší kontrolní systém, v řadě případů samozřejmě můžete nejprve mono pracovat a pak řešit pozici ve stereo obraze. Vzhledem k ceně Behritone C50A bych spíše byl pro dvě reprosoustavy s mono přepínáním, než pouze mono. Mono poslech je ale zásadním kontrolním poslechem, takže pro řadu uživatelů to bude jejich volba a bude jim stačit pouze jedna. Většinu kontrolního poslechu v rámci testů jsem stejně dělal v mono režimu.

A když už píši o tom, jak jsem hodiny poslouchal i jiné mixy v mono režimu:

Má to celé jednu nevýhodu: špičkové mixy/mastery zahraničních mistrů oboru znějí i zde výborně. A to nejen na těchto bedničkách typu Auartone 5C/behritone C50A, ale i v mono režimu. Například práce slavného Boba Ludwiga mu i zde vystavuje absolutorium. Doslova se odděluje se zrno od plev, rozdíly mezi „běžným mixem“ a špičkovým jsou citelné až propastné. Pomůže vám to jasně pojmenovat rozdíly.

A když vám to bude hrát dobře tady, máte velkou šanci, že až uslyšíte svojí nahrávku ze stropních reproduktorů někde v hale, bude znít tak, že bude čitelná a srozumitelná a nebude to jen nekonkrétní slitý zvuk napouštěné vany. A k tomu nám dopomáhej Behritone C50A.

Tak a nyní začíná duchařina a příprava pro reálné nasazení C50A přesně v duchu Auratone 5C.
Něco jako „level 2″ ve hře.

Dopředu upozorňuji, že celý tento můj článek je mým subjektivním názorem, se kterým se nemusíte shodovat a klidně ho můžete považovat za mylný. Pak by následující část pro vás neměla žádný smysl.

Rovněž pokud chcete použít C50A jako širokospektrální univerzální kontrolní bedničky, je následná část zbytečná aktivita – můžete být plně spokojeni, protože celkově hrají skutečně dobře!

Veškeré zásahy pochopitelně provádíte na své riziko včetně rizika ztráty záruky.

Nejprve si musíme uvědomit, proč chceme ještě trochu ořezat basy a udělat křivku více podobnou originálním Auratone 5C.

Ještě jednou se podívejte na frekvenční graf v úvodu. Mike Senior bojuje proti ported nearfieldům, C50A jde o něco níže, než Auratone 5C. Podívejte se se na frekvenční graf slavných nearfieldů Yamaha NS-10 v porovnání s Auratone 5C. I ty mají velmi přirozený pokles na basech, jenom o něco níže, než Auratone.

Při poslechu na těchto reprobednách typu Auratone budeme mít ty hlavní nástroje v prvním plánu a zbytek nástrojů je bude doplňovat. Tato koncepce nebude asi moc vhodná pro nějaké tvrdé podlaďěné styly nebo drum’n bass, ale třeba pro klasický pop/rock/jazz je to velmi dobrý postup. V centru všeho dění máte to hlavní, co posluchače zajímá: typicky v těchto stylech zpěv a na něj pověšené efekty. Vezměte si na pomoc první nahrávky Michaela Jacksona, o kterých jsem již mluvil, tam je Michael přesně tím středobodem vesmíru. Tím, že máte potlačená okrajová pásma, můžete snadno trefit nebo kontrolovat úrovně efektů a celkové vyznění zpěvu. Někdy se na těchto reprobedničkách ukáže, že zpěv není dostatečně frekvenčně vyrovnaný, překomprimovaný nebo že se efekty do zpěvu příliš pletou a dělají ho nepřirozeným. Ve výsledku to třeba nebude tak znát na drahých poslechových soustavách, ale projeví se to u koncových posluchačů na běžné nekvalitní audio technice, přenosných rádiích, v nákupních centrech… Pro opravu těchto problémů je Auratone 5C výborný nástroj.

Pokud ale bude ve zvuku příliš mnoho basů – a to stačí jen o málo – bude nás to při poslechu a řešení zpěvu v tomto režimu rušit. C50A hrají velmi dobře, ale alespoň v mém poslechovém prostoru bylo cítit, že těch pár Herzů navíc dolů stačí na to, aby mne lehce rušily při práci se zpěvem. Je to velmi tenká hranice a skutečně se bavím o přesně tom rozdílu, který vidíte na grafu výše mezi Auratone 5C a Behritone C50A. Znovu opakuji – je to pouze malá hranice, jen pár Herzů a že se snažím nasimulovat vám prostředí mixáže ve stylu Auratone 5C, což je jiný systém, než mixáž to frekvenčně vyrovnaného poslechu. Snažím se jen vyvolat Quincy Jonese…

Dá se na takto ořezaných basech míchat?

Jistě vás napadne, jestli se dá na těchto bedničkách i míchat nebo pouze kontrolovat. V úvodu jsem psal, že Quincy Jones na nich namíchal 80% prvních desek Michaela Jacksona. Jistě se od té doby zvuk nahrávek změnil, ale proč na nich vlastně mohl míchat? Pokud ty bedničky nejsou portované (jak preferuje Mike Senior), mají přirozený pokles směrem k nižším frekvencím. Po chvíli zvykání budete slyšet i nižší slabé frekvence a naopak jakmile tam budou chybět či přebývat, budete to slyšet. Je to hlavně o zvyku, aby si ucho a zejména mozek zvykl na ten útlum. Quincy Jones to asi už měl v hlavě. Takže můžete to zkusit, bude to takový „nelineární mix“. Nahoře hlavní zpěv s jasně definovanými efekty, ostatní podružné části budete cítit a přidávat je pouze tak, aby dotvářeli ten hlavní prvek obrazu… Samozřejmě tohle je již individuální a já je nehodlám mít jako primární, ale jako pomocné monitory, nicméně tohle je podle mne ten jeho systém. Notabene osobně mám trvale přímo před sebou frekvenční analyzér, který je mým velkým pomocníkem zejména pro nejnižší kmitočty, které mi nearfieldy nemusí zahrát a já si musím dát pozor, aby se mi v mixu neobjevily.

Dalším – do jisté míry – rušivým prvkem může být stereo. je zatraceně dobré mít možnost přepínat snadno na mono režim, případně používat C50A v mono režimu (například přes sumační kabel s odpory, které spojí L a P kanál). Když eliminujete i tyto „rušivé“ jevy, zůstane vám základ, kde nejste rozptylováni – ale pořád zaměřeni na cíl práce.

Takže jdeme omezovat basy…

Napsal jsem, že by C50A ještě pro reinkarnaci Auratone 5C potřebovaly o pár Herzů posunout vzhůru. Nejprve jsem na to samozřejmě používal hipass filtry v digitálním mixu, abych si ověřil, že se nepletu. Skutečně stačilo si nastavit highpass někam mezi 110-150 hz a začal se zpěv krásně rýsovat a osamostatňovat, ale pořád jsem slyšel dost ostatních detailů. Dalším přesným naladěním se tedy dostaneme k požadovanému výsledku. Pokud tedy chcete dojít ke stejnému výsledku, zapojte laditelné korekce, laditelný hipass nebo můžete experimentovat s RC články na vstupu. Nastavení hipassu v mixu má ale jedno ale: třeba u sebe v mixu jsem musel použít hipass na šavlích, takže jsem ovlivnil i výstup pro hlavní nearfieldy, což by znamenalo zbytečně pomalé přepínání mezi monitory (o stisk dalšího jednoho až dvou tlačítek navíc).

Omezit basové frekvence jde obvykle velmi snadno, stačí se vrátit do bastlířského období, kdy jsme si počítali a stavěli reprobedny. Určitě vás napadlo, jestli náhodou nepoužil Behringer jiné tlumení oproti 5C nebo jestli by nestačilo bedny trochu víc zatlumit. Celý reproduktor z C50A se dá snadno vyjmout po povolení 4 šroubů na čelní straně – na rozdíl od C5A ani nic nepoškodíte. Já jsem pro porovnání Auratone a Behritone stejně reproduktor vyndal – je samozřejmě již trochu jiný, protože má dvojitý magnet kvůli magnetickému stínění. Auratone 5C byly výrazně tlumeny silnou vrstvou tlumícího materiálu na zadní straně, C50A má ale zadní stranu holou, tlumení je pouze po stranách (tak, jako v řadě současných Tannoyů nebo i Behringer nearfieldů. Reproduktor je hlubší, než byl u Auratone, ale ještě tam trocha místa je.

Následující úprava je naprosto nedestruktivní, nemusíte ani odpojovat reproduktor. Stačí mít vhodný tlumící materiál, u mne klasická čalounická vata, která mi tady zbyla po modifikaci jiných reprobeden, z toho uděláte tlustý čtvereček (několik cm tlustý), vyndáte 4 šrouby, nadzvednete reproduktor, vmáčkete nějak inteligentně tlumení na zadní stranu a zavřete bez poškození a vad na kráse. Je to jednoduchá činnost na 5 minut, pokud se rozhodnete vrátit jí do původního stavu, nikdo nic nepozná.

Jaký je výsledek? Po této maličké úpravě jdou basy plynule dolů o něco dřív – tedy přesně, jak jsem potřeboval. Přestanou se vám míchat do hlavního spektra. Ano, mohu říci, že už v základu to bylo dobré, ale po této úpravě mi nejenom vyhovují, ale dokonce docela radostně jásám: přesně tohle jsem hledal!

Já vím, že se jedná o malý a reverzibilní, ale přeci jen zásah do reprosoustavy, ale musím to takto říci: výsledek mohu doporučit. C50A vám mohou plně vyhovovat i bez toho, ale pro přímou náhradu Auratone doporučuju upravit a otevřít šampaňské. Spokojenost! Distributorovi jsem je pochopitelně vrátil bez této úpravičky, doufám, že i když jsem se tady přiznal, že jsem mu je v rychlosti na chvíli upravil, že se nebude moc zlobit a ještě někdy mi něco na testy půjčí. Koneckonců by mohl být rád, protože výsledek mne natolik potěšil, že vám je doporučuji.

Vysočanský pivní festival – s Viktorem Sodomou

Slávek — Sun, 15 Jan 2012 15:11:08 +0000

28.1. 2012: Zase po roce zveme na pivní festival U Pecků ve Vysočanech. Bohatá tombola, my a Viktor Sodoma?

Vylepšete si (trochu) kontrolér BCF-2000

Slávek — Wed, 28 Dec 2011 22:40:32 +0000

V řadě studií i u zvukařů se zabydlely kontroléry Behringer BCF-2000, které jsou nejdostupnější variantou motorových faderů v +/- použitelném provedení. Díky „Mackie Control“ režimu se dají používat velmi dobře i pro ovládání DAW typu Cubase, což je můj případ. Když jsem před drahnou dobou poprvé v Cubase zkusil BCF-2000, tak jsem se zhrozil, jaký žentour se skrývá uvnitř. Ani moc nemá cenu ukazovat původní stav těm, kteří BCF nemají, ti kdo ho ale mají, určitě vědí, co myslím. Zvuk a pohyb faderů dá zapomenout na hudební tvorbu a spíš vzbudí očekávání, když už se to definitivně rozpadne. No a tomto článečku trochu pomůžeme BCF a naučíme ho kultivovanějším pohybům. Vyložená krása to sice stále není, ale výsledek je určitě lepší, než předtím.

U uživatelů jsou podle všeho dvě skupiny BCF: jedna rachtá a druhá ne. Když jsem hledal po světě stejně postižené uživatele, našel jsem i pár rad. Nejlepší rada je v podstatě u všech stejná: rozebrat a dotáhnout tahy ozubeného řemenu, který tahá za fader. Tam je totiž onen zakopaný psík, protože si pracovníci u Behringera kupodivu v tomto případě vůbec s tahy hlavu nelámou. Už slyším ty výkřiky, že to je prostě Behringer, ale Behringer na kontrolu kvality dá a našel jsem i velmi pěkné recenze dodavatelů jeho techniky, kteří vědí přesně, jak kontrola u Behringera funguje. Ti se diví, že i u malých mixpultů se věnuje výstupní kontrole delší čas než je běžné. V mém případě tedy přístroj fungoval, ale chyběl jeden šroubek a BCF neměl vůbec nastavené tahy… Ale dost lamentací, vzhůru do práce.

Nejhorší je BCF rozebrat. To je tak komplikovaně navržená krabice, že se vůbec divím, že se to dá za ty peníze vyrobit. Takový Euphonix kontrolér za desetinásobek ceny je konstrukčně mnohem jednodušší…

Máte dvě možnosti: buď to zkusit naslepo, ale narazíte rychle: pravděpodobně urvete umělohmotné packy, které drží bočnice. Lepší je být na to připraven a při oddělávání bočnic vědět, že uprostřed jsou ještě takové packy, které musíte uvolnit tenkým nástrojem, třeba nožem. Moje jsou v pořádku, protože jsem o nich již vědět. A vůbec nejlepší se použít obrazový návod, který pro celou operaci vytvořil Nathan Parrow. On ten jeho server nebyl te dostupný, takže celý postup rozebrání i nastavení najdete v kopii, kterou jsem uložil k sobě.

Postupujte přesně podle něj… Je to velmi dobrý návod. V podstatě i já v tomto článku jenom říkám to, co je v jeho postupu…

Po otevření BCF již uvidíte problém s tahy: motory jsou v nejnižších polohách, vůbec se při montáži ani nesnažili napnout ty ozubené řemínky pohánějící fadery. Musíte to tedy napravit, povolit šroubky u každého motoru, trochu napnout pohon a zajistit. Pohyb musí být pořád volný, aby motor měl sílu s řemínkem pohnout, ale musí to být dostatečně napnuté, aby se snížili vůle. Na tomto snímku je moje BCF v době úprav. Vlevo jsou neupravené šavle a vidíte, jak volné ty ozubené řemeny jsou. Vpravo pak jsou vidět ty napnuté.

Až to budete mít, je dobré to pouze pozapojovat, ale nekrytovat. Otestujte si funkci ještě v rozloženém stavu, ještě doupravte tahy a teprve pak to smontujte…

Tak ať se vám dobře míchá…

Ranch v Obříství

Slávek — Mon, 05 Dec 2011 21:00:45 +0000

Tak poprvé jsem kývl na to hrát na Silvestra (s V.Peckou a hosty)… Ranch u Charlieho je velký jak počtem návštěvníků, tak osobou Charlieho. Tak uvidíme… Když tak přijeďte, určitě tam bude zase hezky…

S Viktorem Sodomou – Obříství – ranch U Karla

Slávek — Fri, 19 Aug 2011 10:24:05 +0000

Velké posvícení s celodenním programem, kde kromě nás (já, Vít Pecka a Viktor Sodoma) vystoupí i další interpreti a jak to tak vypadá, tak to budu i zvučit, takže přijďte, obec Obříství kousek od Prahy chystá velkou oslavu! Notabene ranch U Karla je velmi příjemný podnik (včetně jeho majitele).

Slávek Šámal a Vít Pecka – U Pecků, Praha 9

Slávek — Fri, 19 Aug 2011 10:16:20 +0000

www.upecku.cz.

Zase po delší době zahrajeme v příjemném sálku dole U Pecků ve Staromlýnské v Praze 9, kousíček od metra Vysočanská.

Slávek Šámal a Vít Pecka – zahrada Pizza di Forno

Slávek — Mon, 08 Aug 2011 21:04:07 +0000

Šedesátky… v Praze 9, kousek od metra Vysočanská v příjemné velké zahradě

TAM – Újezd nad Lesy

Slávek — Sat, 18 Jun 2011 12:43:05 +0000

Tenhle den hrajeme jak na Smíchově pro Harley Davidson motorkáře, tak večer v Újezdě nad Lesy jednu menší akci.

Jak si vylepšit čínský lampový mikrofon

Slávek — Mon, 06 Jun 2011 21:40:02 +0000

V dnešním tipu na vylepšení levného vybavení se podívám na v současné době dostupné čínské velkokapslové lampové mikrofony. Je jich celá řada, asi nejpopulárnější jsou od německého Thomanna, který si je nechává vyrábět na zakázku v továrně Feilo, která je známá samozřejmě i tím, že se v ní vyráběly mikrofony sE a i nyní snad z této továrny pocházejí díly pro tyto mikrofony. Některé z produktů jsou tak spíše staršími typy sE. Ceny jsou výborné, ale pojďme se podívat na to, co v mém případě mi vadilo na jednom modelu – a podle řady názorů jde o stejnou vlastnost řady jiných mikrofonů čínské provenience.

Některé tyto čínské mikrofony mají až příliš ostrý zvuk na lampový mikrofon. Druhou nectností je velký zdvih v oblasti cca 9-10 kHz a zdůraznění sykavek, které se pak špatně odstraňují z nahrávky.

Na vině je kupodivu v řadě případů použitá elektronka. Jednak je použit typ, který zvukově není pro hlas/zpěv to pravé (prostě čínský no-name), druhou chybou je, že se často nejedná o typ 12AT7, který je pro mikrofony vhodnější, ale o typ 12AX7, čili model s velkým zesílením, který by se dal použít ve zkreslujícím kytarovém Marshallu, ale pro zpěv to není to pravé.

I v modelu, který je níže na fotkách, byla ta méně vhodná verze… Pokud tedy vládnete schopně odsávačkou a pájkou, můžete to zkusit zlepšit – samozřejmě jsem schopen vám elektronku vyměnit.

Rozdělat mikrofon není obvykle nic těžkého. Jen si zapamatujte, na kterou stranu je otočená mikrofonní vložka, ať tam pak nenasadíte kryt opačně a nemluvíte do mikrofonu z té špatné strany. Ale to je celkem jednoduchá část…

Horší je to z vyndáním elektronky, ke které obvykle není moc dobrý přístup – je zapájena v desce s plošnými spoji, která je napájena na další desku s plošnými spoji. Můžete to rozebrat do šroubku, ale osvědčilo se mi jednodušší řešení. Tu čínskiu lampu můžete podle mne obětovat – asi už jí nebudete potřebovat. Tedy to je jen na vás… Ale úspora času se rovná ceně nové lampy.

Jelikož výrobce zapájel lampu již před kompletací, mohl nechat vývody v plné délce. Bohužel se přes ně špatně může k plošnému spoji s odsávačkou, špatně se elektronka vyndavá z plošného spoje, který je dvouvrstvý a ještě díky celkové délce jde obtížně vyndat přes výstupní transformátor.

Samozřejmě to rychle řeší štípačky, takže doporučuji uštípat přesahující vývody a již se k lampě dostanete a bez problémů odpájíte a vyndáte.

Po začištění otvorů zasunete novou, ale již kvalitní značkovou 12AT7, nyní můžete nechat opět plnou délku a nic nemusíte zkracovat…

A je hotovo. Sešroubovat – a pokud budete pracovat tak, jak já, tak budete potěšeni plným měkkým lampovým zvukem, který bude vašemu uchu sametově lahodit.

Jakou lampu vybrat? To je samozřejmě individuální, na trhu je celá řada dobře použitelných produktů, ale svůj tip na konkrétní značku si v tomto případě nechám pro své klienty. Ale rozdíl podle poznáte u řady produktů, protože vyměníte ostrý a převýškovaný no-name za značku a hlavně 12AX7 za 12AT7. Pokud nebude stačit tato úprava, tak můžete pokračovat jednak výměnou kondenzátorů za lepší modely, samozřejmě pro nejnáročnější i výměnou výstupního trafa za Lundahl či podobný drahý model, ale to už je na samostatný příspěvek. Už jen výběr správného typu lampy pro většinu uživatelů bude dostatečným upgradem…

Ať vám to hraje!

TAM – Slavnosti svijanského piva

Slávek — Mon, 06 Jun 2011 20:46:23 +0000

Hurá do Svijanského Újezdu na dobré pivo a spoustu muziky. A my u toho nesmíme chybět!