Firma Swissonic se před pár lety zviditelnila USB zvukovou kartou s 8 vstupy a připojením přes USB – bylo to jedno z prvních podobných řešení na trhu. V nedávné době ale zkrachovala a její jméno si koupil mega-music-house Thomann. Pod značkou Swissonic se tak objevily v jeho nabídce některé zajímavé produkty, které ale mají původ v OEM produktech z Číny.

Od Swissonicu se v nabídce Thomanna objevil nejprve slušný 16-ti bitový MDR-2, který sice byl větší, ale poskytoval celkem slušnou kvalitu, na stoje mi přistál nový model MDR-4, který by měl být vylepšenou verzí, ale je to spíše úplně jiný produkt, řekl bych že i od jiného výrobce. Je o cca 10 Euro dražší než MDR-2, stojí v době psaní článku 85 Eur.

Že je vám Swissonic MDR-4 nějak povědomý? Není divu, vždyť ho u nás koupíte běžně pod názvem Medelli DR2, v Americe s ním šel na trh Alesis s názvem Palmtrack. To to dopadlo, když už i Alesis překupuje OEM čínské výrobky…

Takže se pojďme na tohle malé nahrávadlo kouknout…
Balení je klasické, uvnitř je vlastní přístroj, napáječ, USB kabel a 2GB SD karta.
MDR-4 má 4 mikrofony, má ale i 2 linkové vstupy a může nahrávat jak pomocí všech 4 mikrofonů, tak jenom ze 2 (zvolíte podle plánovaného zdroje zvuku), je i možnost kombinovat 2 mikrofony s linkovým signálem, bohužel není mix zdrojů.

Teoretické parametry jsou slušné, oproti MDR-2 je MDR-4 schopná 24 bitového záznamu. Umí řadu formátů, výchozí je mp3 na 320 kbps. Bohužel si nepamatuje, že jste zvolili nějaký formát a po restartu si zase navolí svůj výchozí. V zásadě to není nukleární problém, ale je nepříjemné, že pokud chcete záznamy pořizovat pokaždé ve svém formátu, tak nesmíte zapomenout si přístroj pokaždé nastavit – a to je poněkud otravné. Přístroj nahrává na běžnou SD kartu, dle distributora se může její velikost v balení lišit, u mne byla 2GB. Samozřejmě pokud připojíte MDR-4 pomocí USB k počítači, tak zařízení nemůže nahrávat, protože je karta připojena jako Flash disk, ale to je normální.

Přepínání citlivosti vstupu je na obou stranách přístroje. Máte jednak přepínání Low-High, tak i plunulou regulaci vstupního gainu. Na první pohled OK, ale ať jsem dělal co jsem dělal, snížit citlivost na úroveň výstupu pro magnetofon z mého mixpultu se mi nepodařilo. Prostě pořád přebuzeno. To v podstatě znamenalo vyřazení tohoto přístroje z rozsahu mých adeptů na nahrávání koncertů z mixu. Může být, že se vám to podaří nastavit u 300 mV výstupu dobře, já narazil na neřešitelný problém. Nemusí to být u všech verzí, ale moje nebyla schopna podobné práce. Přístroj má vstupy pro externí linky i externí mikrofony, nešlo to ani v jednom.

Prapodivnostem ale nebyl konec. První nahrávka přes mikrofony jen pro orientaci dopadla neslavně. Stačí nastavit vstupní úroveň aby nebyl vstup přebuzen, jednou stisknout nahrávání a přejít do Standby, podruhé a nahrávat… Výsledek byl ale tristní. Zvuk byl takový dutý s brumem v pozadí. Dobrá, řekl jsem si, třeba je to místností a přesunul jsem se k sobě do studiíčka,  kde je ticho a zatlumeno. Ani tady nic moc. Kvalita zvukové nahrávky nebyla o moc lepší, než z mého Android telefonu, v nahrávce brum. Ač je to neuvěřitelné, zdrojem brumu byl dodávaný spínaný napájecí zdroj. U spínaných zdrojů věc nevídaná, protože neběží na 50Hz, ale spínají na podstatně vyšší frekvenci – ale tento prostě bručí. A to tak, že jediným řešením bylo vložit baterie a testovat dál na nich.

Takže zatím mám 2 velké zápory: citlivost a brum. Ještě připočítám zapomnětlivost na uživatelské nastavení a už je záporů nějak mnoho. To by pro záchranu musel MDR-4 alespoň z mikrofonů nahrávat božsky, leč ani zde nepřesvědčil. V takřka studiových podmínkách, kde točím zpěv na CD bez problémů, byla kvalita nahrávky tak na úrovní běžného diktafonu, rozhodně jsem čekal u 24 bitového záznamu a kondenzátorových mikrofonů něco blíž tomu, co si pod pojmem „24 bitový záznam o vzorkovací frekvenci 44.1 kHz“ představuji. Zkusil jsem několik testů s různými citlivosti, na čtyři i na dva mikrofony, pořád bída s nouzí.

Pro použití jako přehrávače podkladů na akcích není MDR-4 moc vhodný. Osobně používám výrobek iAudio, který má display na milióny let vzdálený od MDR-4. Sami na obrázku vidíte, že písmenka jsou skutečně miniaturní a ID-3 tagy jsou problém. On i delší název souboru  je problém zobrazit. Sice se třeba na stránkách Alesisu dočteme, jak skvělý to má OLED display, v porovnání s mým iAudio vyšel bídně (za světla i za tmy, jedině jsem to neporovnával na přímém slunečním svitu, ale to není má nejčastější aplikace).

A už je pryč…
Pokud jste naprosto nenároční koncoví uživatelé, tak je možné, že vám kvalita bude připadat normální. Zkušenosti ze světa jsou ale podobně rozpačité – prostě toto není zařízení pro náročné. U mne se neohřál a už je na cestě zpět k distributorovi. I když se v řadě případů vyjadřuji pochvalně o levných produktech, v tomto mohu za sebe dát pro alespoň trochu náročnějšího uživatele jenom jednu radu: je to krám, nekupujte to.

Tuhle malou krabičku jsem si pořídil na základě neuvěřitelných reakcí majitelů v zahraničních zvukařských fórech. Vlastně se FMR Audio RNC1773 začalo objevovat jako synonymum pro jediný levný vysoce kvalitní kompresor. Dokonce v jednom fóru nejenom vyhrálo hlasování ve své cenové třídě s jasnou převahou, ale ve vyšší cenové kategorii se objevovaly hlasy: Proč se nedá zde hlasovat taky pro RNC? V řadě diskuzí a i na webu FMR Audio bývá dokonce označován za „nejlepší kompresor do 2000USD“.

Udělal jsem si pár fotek hned po dodání, na nich se pokusím ukázat, co všechno padlo za oběť ceně při zachování kvality.

Ačkoliv je to malá krabička, není bakelitová, jak se občas objevuje napsáno na netu. Je to kovová krabička se slušnou váhou. Co ale samozřejmě vidíte, je jasné: není to do racku. Tedy je, pokud to k nějaké rackové polici přiděláte šroubem – je v dodávce.

A kde se ještě šetřilo, je také jasné: RNC má ten zatracený externí adaptér. Fuj. Ale samozřejmě je jasné, že tím se RNC vyhne drahým certifikacím, protože se k ní dodá již certifikovaný adaptér a krabice sama je na 9V. Cena je lepší, ale je to jasné mínus.

Zadní strana má jack konektory pro vstupy a výstupy – ale ouha – žádné XLR, pouze samé jacky. A jelikož na jednom jacku je současně vstup a výstup (pokud použijete stereo kabel), tak je jasné, že nejsou symetrické. Na jednu stranu další výrazné mínus – ale na druhou to není tak strašné. Tvůrce předpokládá nasazení hlavně v menších studiích, kde řada mixpultů má inserty na jednom jacku. Tedy Send i Return. Takže také nejsou symetrické a jsou na jednom jacku – stačí tedy pro propojení jeden jack-jack kabel pro kanál. Toto zapojení najdete jak u Mackieho, tak u Behringera. A jak u tvůrce RNC doma, tak u mne. Není to tedytak hrozné, symetrie v tomto případě neznamená nutně klady. Moje vzdálenost od pultu k RNC je cca 60 cm, takže žádný problém.

Na zadní straně nechybí ani sidechain vstup, ale to je vše.

Uvnitř skutečně toho mnoho není. Ale bohatě to stačí. Uprostřed je vidět díra pro šroub pro přidělání k rackové polici.

A tak jsme konečně u ovládacích prvků na čelním panelu.

Kde je gate? Kde jsou běžné přepínače na Auto režimy? Nějaké expandery? Kdepak. Nic takového se nekoná. Kvalitě kompresoru je podřízeno vše a žádné další funkce nenajdete. Dokonce nenajdete ani samostatné ovládání pro kanály – máte jen jedny potenciometry, tedy společné řízení. Tak málo prvků za tolik peněz… Samozřejmě se chce volat: další mínus! Ale ono to skutečně není tak zlé.

Na čelním panelu tak najdete běžné ovládací prvky pro kompresor: Treshold (od jaké úrovně zabírá), Ratio (poměr komprimace), Attack/Release (náběh/doznění) a Gain, tedy úroveň. Indikátorů také není mnoho, pouze Gain reduction, tedy vidíte, kolik signálu RNC bere. To je vše… Jo a ještě jsou tam dva přepínače: bypass a… tlačítko s divným názvem Super Nice.

A už nebudu napínat…

Jak to tedy hraje? Prostě skvěle! Zatímco u řady levných kompresorů pořád řešíte, jestli je něčeho málo, moc, jak to koloruje signál, jestli nezískávají některé frekvence divný nádech, u RNC najednou všechno sedí a funguje zcela přirozeně a muzikálně. Nemáte pocit, že se sykavky sypou, kompresor si na zpěv sedne jak neoprén na potápěče. U některých typů nástrojů je rozdíl oproti „lépe“ vybaveným kompresorům podobné cenové třídy naprosto propastný. Třeba moje akustická kytara má RNC vyloženě ráda.

Za zvuk v základním režimu tedy obrovské +.

No a pak si pusťte přes RNC komplexnější hudbu, třeba sumární mix nebo nějakou grupu, a stiskněte tlačítko Super Nice. Tím zapnete režim, který posouvá vlastnosti tohoto přístroje ještě do dalších dimenzí. V tomto režimu máte totiž za sebou na kanál zapnuté 3 kompresory s jemnou kompresí. Ani v tomto případě se nejedná o nějaký „Auto“ režim, pořád vše řídíte manuálně. Super Nice je skvělý v případě, že potřebujete ještě méně slyšet efekt kompresoru, ale chcete tam skutečnou kompresi. Tento Super Nice režim je už v popisu výrobce spíše doporučen právě na sumární mixy/submixy (a má pravdu, je v tomto případě mnohem účinnější než základní režim), ale i když na jednotlivých stopách je spíš použitelný základní režim, u některých nástrojů je Super Nice také vynikající a také prostě Super. U zpěvu se dají použít oba režimy, akustická kytara mi zní při použití Super Nice senzačně.

Za Super Nice režim ode mne dostává RNC další obrovské + a rovnou mu smažu jakékoliv mínusy.

Sice je to v sekci Testy, ale k RNC se nedá přistupovat moc objektivně. Nemáte gaty, symetrii, XLR, další les tlačítek a pseudofunkcí, ale to co máte, je vynikající úžasně příjemný neutrálně znějící kompresor, který může nastavit laťku ve studiu pořádně vysoko. Takže za mne mohu říci: jednoznačně doporučuji.

A ještě pár tipů od zvukařů ze světa:
– doporučení pro ty, kteří mají hluboko do kapsy, je obvykle toto: pokud točíte na 24 bitů, tak se vykašlete na levný kompresor před kvalitní zvukovku a efektujte až v PC. Většina sw pluginů bude kvalitnějších než levný hw kompresor. Nebo přidejte peníze a jděte do RNC.

- častý dotaz bývá na elektronkové kompresory, tedy jestli jako jediný kompresor si pořídit něco, co bude výrazně ovlivňovat barvu zvuku. Řada odpovědí zkušených zvukařů radí spíše pořídit jako primární kompresor ten univerzální velmi neutrálně znějící, který nebude ovlivňovat barvu. Teprve potom doporučují pořídit něco dalšího – teprve až když víte, že to potřebujete. Ale právě RNC je jedním z tipů na ten základní kompresor pro menší studio.

Pokud by vás zajímalo, kde se dá v Evropě RNC a vůbec produkty FMR Audio koupit, tak výhradní zástupce pro Evropu je Thomann. Aktuálně RNC1773  v době, kdy píši tento článek, nabízí za 175 Eur + samozřejmě doprava.

No a neměl bych zapomenout ani na odkaz na stránku výrobce, tedy na http://www.fmraudio.com/rnc.htm.

Kromě velkých sálů a klubů, kde je buď fixní zvukař nebo si najímáme samostatného, musím často ozvučit i menší prostory, kde mi přijde zbytečné zvát někoho dalšího. Sice nemáte takovou zvukovou kontrolu nad poměry v sále, ale vzhledem k tomu, že malé akce hraji spíše v duu/triu, případně se zvučí jen něco, tak výsledek může být při dostatečně kvalitních komponentách slušný – a to i při udržení nízkého rozpočtu, protože pořídit malé PA za několik set tisíc není problém, ale byl by trochu problém s návratností investice.

Behringer Eurolive B412DSP

Před delší dobou jsem kupoval nové aktivní reprobedny – jako hlavní na malé akce – a i když jsem zvažoval různé značky, našel jsem v jedné zvukařské diskuzi zajímavý názor Safy, který sice pracuje v Audiopro, ale přesto poskytuje informace, kterým jsem se naučil důvěřovat – a to i když se baví o produktech, které prodává. Psal tam velmi hezkou větu o tom, že ho reprobedny B412DSP velmi překvapily, jak jsou lineární. A to bylo přesně to, co jsem potřeboval slyšet. Pokud zvučíte (nebo hrajete), tak určitě znáte klasické bedny s 15 palcovými basáky a piezo výškáči. Standardním výsledkem jsou nepřirozené sykavky, dělící kmitočet v pásmu, které je nejchoulostivější pro zpěv a kde už velké basáky  nehrají a výškáče ještě ne. Tak tímto směrem jsem se před lety už nechtěl vydávat – a s odstupem mohu říci, že jsem udělal velmi dobře. Co chvíli někdo chodí a ptá se, jak to, že mi to hraje tak dobře. Já sice používám některé další procesory pro úpravu zvuku – a samozřejmě také kvalitní mikrofony BeyerDynamic, o kterých jsem již psal - ale skutečně hodně se na tom podepisují aktivní bedny Behringer B412DSP.

Je to malé, je to těžké – co je to?

„Gorilla“ bedny od Behringera jsou skutečně slušně težké – tak, že si dávejte pozor a nenoste bednu jen za jedno ucho, nevydrželo by (jako u mne). Pěkně je vozte na skládacích rudlících a noste v obou rukou. Pronesou se, 30 kg je znát… Výkon na štítku 600W je RMS 400W (600W je špičkových), ale to je výkon dostatečný. Jelikož je bedna se oddělenými zesilovači pro basy a výšky, tak je to 320W pro basák a 80 W pro výškáč.

Reprobedna má 12“ basák a 1,75“ titanovou hornu. Dělící frekvence je 1.7 kHz, ale jedná se o digitální aktivní vyhýbku se strmostí 24dB na oktávu a kvalita výhybky je znát.  Není to ale pouze strmostí výhybky – to, co se na zvuku zpěvu velmi projevuje, je výborná fázová a časové korekce výstupu pro oba systémy – přesně v těch místech, která jsou pro zpěv velmi citlivá, je B412DSP rovná jak Route 66 přes prérii.

Nechtěl jsem tehdy patnáctipalcové bedny kvůli určení: jejich hlavním cílem mělo být zvučení akustických akcí, malých bluesových akcí či firemních párty. Právě nepřesný zvuk většiny patnáctipalcových reprobeden mne přivedl k B412DSP. A jelikož už jsem je x-krát použil i pro jazz, malé disco, zpěv přes tvrdě rockující základ a další, tak mohu říci, že vždy jsem ocenil tu perfektní čistotu zpěvu. Obzváště patrné to je na akcích, kde se střídám s jiným malým PA, které obsahuje klasické bedny s 15¨ + nějaká horna. To se pak obvykle vůbec divím, že přes to mohou hrát a nikomu to nevadí.

Co ještě dalšího ony bedny umí:
+ digitální nastavitelná šumová brána
+ dvojitý kompresor/limiter pro ochranu systému
+ dvojpásmové korekce
+ 2 XLR linkové/mikrofonní vstupy, řečníky tak ozvučíte i bez mixu
+ 1 XLR výstup, třeba pro propojení s další B412DSP
+ možnost položení na bok a použití jako odposlechu

No a málem bych zapomněl, že ono DSP, které to celé řídí, je 24 bit/48kHz. Na zadní straně najdete přepínač DSP hudba/řeč, ovládání šumové brány a automatického vypnutí bez signálu, 2 hlasitosti pro jednotlivé vstupy, basy/výšky, 2x XLR vstup, 1x XLR výstup, vypínač, IEC-320 síťový konektor a LED pro kontrolu zapnutí a aktivaci šumové brány. LED na čelní straně indikuje limitaci, takže zvukař zdálky vidí, že bude PA už limituje. Nicméně díky internímu limitéru je zvuk pořád křišťálově čistý a do reprodukce zkreslení se B412DSP vlastním přičiněním pouštět nechce.

Za sebe mohu říci, že spokojenost maximální i po x desítkách akcí, takže bedny už jsou dost otlučené, ale hrají stále skvěle.

Behringer B210D

Tak a tohle je letošní novinka, na kterou jsem čekal dlouho. Malé, ale výkonné a zvukově čisté. Když přišly v únoru do Prahy, musel jsem je okamžitě pořídit a nahradit jimi svoje staré odposlechy.

Jste spokojeni s odposlechy v klubech?

Já tedy cestuji po klubech léta, ale příliš spokojen s odposlechy nejsem. Pokud se v předchozích odstavcích zmiňuji o nečistě hrajících PA bednách, tak o to více se tyto nectnosti projeví při použití v tak kritické aplikaci, jakou je odposlech. Jak můžete hrát dobře, když neslyšíte čistě ta správná pásma? Je přece úplně jedno, když odposlech na pódiu bude umět zahrát 30Hz – tyhle frekvence přeci pro korekci vašeho ladění a feelingu nepotřebujete. Co ale potřebuji naprosto přesně slyšet, jsou přesné středy a dostatečně pevné základní rytmické tóny. Ne anonymní hučení a sykot ve výškách. Chci slyšet tóny tak, abych se měl podle čeho orientovat. Ven ať si to zvukař nabasuje a upraví dle libosti – to je jeho práce, ale na pódiu potřebuji konkrétnost. A pro malé akce jsou B210D přesně to, co mi to splňuje.

Rozměrově jsou to malé bedny, 10 palců basák a 1.35 palců hliníkový výškáč, ale zvukově jsou excelentní pro moje aplikace. PWM zesilovač ve třídě Class-D poskytuje výkon RMS 145W pro basák a 38 W pro výškáč. Rámusu udělají pochopitelně méně, než B412DSP (113dB@1m oproti 127dB@1m), ale v pohodě to stačí. I v tomto případě bedny obsahují procesorové řízení, limitér je optický.

Čeho si ale na akcích určitě všimnete, je váha. Pokud stěhujete PA sami, určitě víte, jak je každé kilo těžké. Nejenom, že jsou B210D digitální, ony přebírají z digitální sféry i tam běžné spínané napájecí zdroje. Díky tomu je tato 200W aktivní bedna jenom 9 kg těžká.

Jak vidíte, tak jsem na těchto bednách nenašel nic, do čeho bych se opřel. Jsem s nimi velmi spokojený a pokud bych si měl přeci jen rýpnout, tak bych se přimlouval za hlubší zapuštění potenciometrů na zadní straně. Zatímco B412DSP má potenciometry skryté dostatečně hluboko, tak u B210D je sice nahoře a dole zvýšený okraj, který základně tyto prvky chrání, ale z boku jsou nekryté a i když jsem zatím problém neměl, trochu se o ně bojím a chystám se, že tam přidám krycí lištu.

I když se dají nasadit na stojan, nejčastěji je používám na zemi jako odposlechy. Hrají natolik dobře, že když jsme hráli s kapelou druhý den po účinkování ve známém pražském klubu a zvučil jsem akci já, tak zpěváci a zpěvačky byli radostí bez sebe, že se konečně perfektně slyší. Takže moje resumé je stejné, jako v prvním případě: rozhodně doporučuji!

Pro úplnost ještě seznam konektorů na zadní straně: 1x jack vstup, 1x XLR vstup, 1x XLR výstup, hlasitost, basy, výšky, vypínač a síťový konektor IEC-320.

Měl jsem jistou dobu rackový V-amp Pro, koneckonců určitě jste četli můj názor na něj, do Muzikusu jsem psal o behringerově stacku se zesilovačem V-ampire, takže tuhle řadu znám za ty roky (od roku 2001) celkem dobře. V-amp přišel v době, kdy si kytaristé houfně kupovali první verzi Line6 POD a i když se často diskutovalo, že V-amp je kopie, hrál úplně jinak. Inspirace byla zřejmá, ale reálné zvuky jiné. Druhá verze V-amp 2 podstatně zlepšila kvalitu modelů zesilovačů a tak se V-amp zabydlel v nejednom bytě a dokonce i na řadě pódií (včetně některých známých německých kapel). Modrá barva byla dobrým poznávacím znamením, zatímco POD si za tvar a barvu od V.Redla vysloužil přezdívku „červená prdel“, prapodivný tvar kytarového těla u V-ampu si vysloužil spíše kroucení hlavou nad menší praktičností.

Co tedy V-amp 3 umí?

Vybavením je to klasický amp-modelingový kytarový procesor své kategorie.

Umí toho na levný procesor dostatečně:
– 32 modelů zesilovačů
– 15 simulací reprobeden
– 125 paměťových míst pro zvuky
– ladička a šumová brána jsou samozřejmostí
– běžné efekty: reverb, chorus, delay, kompresor, phaser, flanger, tremolo, leslie/rotary, automatické i nožní kvákadlo…
– má vstup pro další zdroj signálu pro cvičení
– má MIDI pro ovládání kontrolérem
– umí přepínat výstupní režimy pro hraní do mixu nebo kytarového aparátu, pro live má k dispozici samostatný sumární třípásmový ekvalizér s presence filtrem
– délku echa můžete nastavovat  pomocí TAP tlačítka

Pokud nemáte k počítači žádnou hudební zvukovku (myslím tím s malou latencí pro muzikantské použití), tak může být pro vás velmi zajímavé, že v balení najdete i samostatnou USB zvukovou kartu UCA222. Nemůžete jít tedy v V-ampu přímo do USB, ale díky UCA222 získáte slušnou zvukovku i pro libovolné jiné použití.

Staré vnitřnosti, nové vlastnosti

Na předchozích modelech mi trochu vadila „moučnost“ zvuku. Dalo se to trochu omezit, ale měl jsem prostě při hře pocit, jako bych měl struny a ruce zasypané moukou. Když jsem se dočetl, že V-amp 3 má „4 nové a 28 výrazně vylepšených modelů zesilovačů“, čekal jsem, že to bude jenom reklamní povídání pro ty, kteří se k předchozí verzi nikdy nedostali a nemohou srovnávat. Očekával jsem změnu pouze v barvě – a to zejména proto, že výkon procesoru 100 Mips se nezměnil. Zůstala i stejná vzorkovací frekvence 31 kHz, která je skutečně pro rok 2009, kdy šel přístroj na trh,velmi nízká. Samozřejmě je V-amp již od první verze 24 bitový.
Byl jsem příjemně překvapen tím, že se u Behringera skutečně poprali s moukou a ta ze zvuku docela zmizela. Potenciální výtka nízké vzorkovací frekvence je pouze hypotetická – pro danou cenovou relaci je kvalita velmi dobrá.

Nižší výkon procesoru vadí při přepínání presetů. Doba, kdy se čekalo na to, než se zvuk přepne na jiný, je nenávratně pryč. Doma při cvičení to nevadí, ale pódiu už je to znát. Podle nastavených efektů se navíc doba pokaždé liší. Toto je tedy v mých očích velké mínus pro live aplikace. Samozřejmě jsou akce a nasazení, kde to vadit nebude, ale v obecné rovině je to prostě dlouhá pauza, kterou bych od zařízení dnes již nečekal. Můžete namítnout, že to není určeno pro live, ale když už to má MIDI a live režimy nastavení, tak výrobce live aplikace předpokládá.

Modely zesilovačů prošly omlazením, docela se mi líbí i nový metalový Ultrazonic (starý V-amp byl už trochu old fashion), nemám výrazných připomínek (nemá cenu pitvat jednotlivé modely, pro běžné aplikace si vyberete, samozřejmě nedělejte si iluze, že pro live hraní to bude lepší než pořádný lampáč).

Nabídka efektů je standardní, chybí harmonizéry a pitch shiftery, ale pro běžné nasazení je nabídka v pořádku. Devět druhů reverbu vyhovuje i kvalitou pro běžné kytarové nasazení. Již klasicky máte v kombinacích možnost 2 efektů + samostatný reverb. V kombinacích kombinujete například chorus + delay,  flanger + delay, chorus + kompresor a tak podobně. Máte možnost přes MIDI ovládat parametry efektů (pomocí CC), například rychlost chorusu, na panelu je to trochu horší, hlavní ovládací prvky pro efekty jsou typ efektu/kombinace a intenzita. Na jednom potenciometru tak máte intenzitu třeba chorusu i echa, k regulaci intenzity druhého efektu se dostanete pomocí stisku tlačítka 2nd a otáčením potenciometru. Je to sice horší, než samostatný potenciometr pro všechny funkce, ale zvyknete si rychle. Reverb je samostatný a tak má samostatný potenciometr pro intenzitu.

Editace zvuků, tedy něco složitějšího, než jen vybrat model zesilovače, základní nastavení EQ a efektu, se provádí v režimu Edit, kdy můžete měnit spec. přidání gainu pro zvuk (trochu mění i charakter modelu), můžete si vybírat typ reproboxu i typ reverbu atd. Po chvíli s manuálem to nečiní problémy, ale samozřejmě pokud jste nikdy V-amp neměli, doporučuji chvíli cestovat i s manuálem. U mne je to něco jiného, já na V-amp narazil poprvé před řadou let a také jsem nejdřív koukal do manuálu. Jsou efekty, kde manuál nepotřebujete, ale díky absenci LCD a zdvojení funkcí na ovladače je start u V-ampu s manuálem nutný pro plné pochopení toho, co to vlastně všechno umí.

Trochu mne zklamala ladička. Stabilita zobrazovaného ladění není nejlepší a mezi mými ladičkami je zcela vzadu (mám několik samostatných ladiček i ladičky v procesorech a i v mobilu).

Designový kus nábytku?

Léty prověřený tvar se možná líbí Behringerovi, já z něj nadšený nejsem. Pár mých výhrad:
– přístroj by mohl být skoro o 2 cm nižší. Nejenom to šlo uvnitř uspořádat lépe, ale má i velmi vysoké nožičky. Spolu s knoflíky je to zbytečně vysoké pro cestování, nejde to ani schovat do 1U v racku
– jacky a konektory na všechny strany se mi nelíbí. Když bych chtěl ježka v kleci, tak si ho pořídím samostatně. Mám radši, když se dají kabely zorganizovat, toto provedení je horší pro pevnou instalaci i instalaci v nějakém live prostředí. Na levém boku vstup na footswitch, na jedné straně šikmo vzadu MIDI a napájení, vzadu výstupy, kousek od toho vstup pro externí signál (s regulací hlasitosti!), vpravo kytarový vstup a kousek nad ním výstup pro sluchátka… Ano, pokud bych to měl jen na stole, tak to jde, ale měl jsem to i na live akci a nevyhovovalo to chaosem mezi dalšími kabely. Rovněž tak u mne ve studiíčku není místa mnoho a tak bych ocenil klasický vzhled a uspořádání.

Čas na zhodnocení?

Mám ho tady minimálně 2 měsíce, takže si myslím, že už je čas na zhodnocení. Ano, za ty peníze je to slušné. Netestoval jsem sw vybavení (nahrávací sw EnergyXT 2.5), které je dodáváno v ceně, jakožto legální a spokojený majitel Cubase jsem s tím nechtěl trávit čas, ale vlastní hw, tedy procesor i externí USB karta, jsou za ty peníze v pořádku. Zvukově se mi to docela líbí, na cvičení velmi dobré, na demáče také. Řadu zvuků bych se nebál použít i v definitivních nahrávkách („to se vymíchá…“ – jak vždycky říkal Zdeněk Šikýř ve Studiu Hostivař).

Pro live může být nepříjemná prodleva při přepínání, ale za cca 2.5 tisíce? Velmi dobrý poměr cena/kvalita…

+ vylepšený zvuk a nové modely
+ USB zvukovka v ceně
+ umí to, co je potřeba pro reálného kytaristu, netopí se ve zbytečnostech
+ pamatuje si poslední nastavený zvuk po vypnutí – i v případě, že není zvuk uložen!

- prodleva při přepnutí
– ladička by mohla být lepší…
– zbytečně narostlé rozměry

Já ho zhodnotil jako užitečného pomocníka a tak se mi tady docela zabydlel…

Váhal jsem docela dlouho, ale nakonec zvědavost zvítězila. Připravil jsem se na to, že o peníze, zaslané na neznámý účet přijdu nebo že za peníze přijde překližková hračka pro děti. Ale říkal jsem si, že ta zvědavost je tak velká a zkušenosti kolegů ze světa tak pozitivní (koneckonců se podívejte na YouTube, je jich tam řada), že jsem mu napsal, kam to budu chtít, že k tomu chci kufr a chci model LesPaul Supreme. Přišel mi mail, kam mám poslat peníze a pak už jsem čekal. Kytara měla z Činy přiletět za týden – to je úžasná rychlost. Kusová cena takové zásilky není při této rychlosti nejnižší, ale pořád byla cena dobrá.

Po týdnu čekání jsem znervózněl. Žádný mail, na stránkách jsem měl objednávku označenou jako „pending“, na maily nikdo neodpovídal. Říkal jsem si, že je to tak, jak jsem čekal a je to 100% ztráta, ale hlavně že jsem to neřekl manželce, aspoň nebudu za blbce. Nicméně jsem napsal ještě další nabuzený mail (jako kde to vázne). Kupodivu přišla odpověď „klid, vydrž, děláme na tom, za chvíli to tam máš“. A skutečně za další 3 dny přišel dopis z celnice: máte tady zásilku, přijďte si jí proclít. Nervózně jsem polystyrénový obal, dokonale přelepený, rozbalil hned v autě. Už kufr vypadal jak originál. A vevnitř byl Gibsonu Les Paul Supreme na první rychlý pohled originální.

Tak to by byl takový zkrácený příběh, detaily raději nechtějte. A už vůbec mi nepište, že chcete kontakt na výrobce nebo prodejce. Fakt si ho vygooglete sami, pokud jste si jistí, že ho chcete najít. Je to pirátská kopie, nehodlám odkazy a kontakty na ně šířit. Koupil jsem si to pro sebe, ze zvědavosti, ale neřeknu kde, notabene jestli to správně chápu, tak se ty weby a shopy z pochopitelných důvodů často mění a mizí. V Číně jsou podle mých informací dvě továrny, které vyrábějí podobné kvalitní repliky / kopie. Cena může být při osobní návštěvě v Číně výrazně lepší, ale sami prý nenajdete žádný způsob, jak tam tyto kytary sehnat. Musíte sehnat Číňana, který vám to řekne. Při objednávce přes web si musíte připravit tak 300 USD za kytaru, 80 za kufr a 120 za dopravu. Je to dost, ale podívejte se níže

Čínský LesPaul Supreme v kufru:

Když tuhle kytaru uvidíte poprvé, řeknete: hele, originál.

Snímače měly na sobě igelit, ze kterého je jasné, že jsou to přece originální Gibsony. Pro provoz ho sundáte a máte normální PAFka. V provozu jsou to obyčejné mizerné keramické kopie PAF a je dobré je vyměnit (nebo minimálně vykoupat ve včelím vosku, protože proti napískávání nejsou vůbec imunní):

Hlava i celé provedení může skutečně z jednoho metru působit jako originál – kupec, který nezná originál může snadno naletět. Vše je provedeno „skoro“ jako u originálu.

Fotil jsem to bleskem ve tmě, jsou tam odlesky, ale skutečně je to pěkná práce.

Jestli jste na pohybách, tak na zadní straně máte samozřejmě vyraženo „Made in USA“ a fiktivní sériové číslo. Mechaniky nejsou tak přesné, jako originál, ale ani ten nápis Grover na nich nechybí. Po seřízení jsou použitelné, Sperzel to ale není.

Kufr jsem nechtěl černý. Přišel mi hnědý, tady vypadá divně (blesk dělá svoje), ale je velmi dobře vyroben. Vypadá fakt podstatně líp, než kufry za 2000 v obchodě. Černé polstrování uvnitř bylo bezchybné a kvalitní.

Pokud nevíte, co je to „Les Paul Supreme“, tak se podívejte na zadní stranu:

Že nevidíte žádné otvory a kryty potenciometrů a přepínače snímačů? Velmi správně.

Model Supreme je v podstatě nejvyšší řada Gibsona pod Custom shopem a stojí včetně kufru cca 3500 Eur, tato alpská bílá je gibsonův model roku 2007.

Jaký je zásadní rozdíl mezi normálním Les Paulem a Supremem? Zatímco u normálního máte tělo z mahagonu, na něm je javorová deska, Supreme pracuje s komůrkovým tělem. Mahagon, do kterého jsou řezány otvory pro snímače, potenciometry, konektor a kabely je v tomto případě uzavřen do javorových ozvučných desek z obou stran. Aby ale ozvučná deska fungovala a celá tato šaráda měla nějaký smysl, musí být minimálně narušena otvory. V horní desce máte chycenou kobylku, jsou v ní chycené snímače a udělány otvory pro snímače. Toto moc nezměníte. Spodní deska je tedy ideální pro tu druhou nenarušenou ozvučnici. Z fotky to není moc patrné, ale i tato deska je klenutá – a to jak na originálu, tak na čínské replice. Skutečně se to na rezonanci nástroje podílí dost podstatně.

Asi vás napadne, jak se mění snímače a potenciometry, když se dovnitř nemůže. Ano, je to o nervy. Ale mám už tři výměny za sebou. Vyndat to jde, to prostě povolíte všechny potenciometry a jack a vytaháte otvorem pro kobylkový snímač. Při návratu zpět si musíte nejprve protáhnout provázky/nitě z otvorů pro potenciometry do prostoru pro snímač, navázat je na potenciometry a jack a připravenou elektroniku na nich tahat zpátky na místo – tedy každý potenciometr do svého otvoru. Napadá mne slovo „porod“, ale to není přesné, pupeční šňůra se sice také motá, ale na tohle nemá. Určitě se vám nejprve párkrát stane, že se vám zamotají do sebe provázky, pak zase kablík k jedné tónové cloně se zamotá přes hlasitost druhého snímače… Zabijete tím dost času, než přijdete na způsob. Kdyby se draci nejlíhli z vajec, řekl bych, že se jedná o porod devítihlavého draka. Ještě mne to čeká, budu ještě experimentovat se snímači, ale myslím, že už mám praxi. Originál má o něco větší otvor za jackem, dá se dost práce udělat tudy, u čínské verze jim stačil malý otvor – asi mají malé prstíky.

Kytara nebyla vyrobena špatně: v českých obchodech seženete horší i mnohem dražší (ale někdy i levné dobré). Pražce byly docela rovné a v pohodě hratelné (normální standard), ale to mi nezabránilo udělat precizní leveling pražců, napustil jsem hmatník olejem (byl zbytečně až moc suchý a taky příjemně ztmavl) a udělal další úpravy. Postupně jsem tedy připravoval kytaru na to, že si jí zařadím do arzenálu. Snímače  jsem použil Seymour Duncan Jazz u krku a SH-10 Full Shred u kobylky.

Tak jak se vám líbí? Dobrá, že jo? Takže asi z toho poznáte, že nějak moc experimentu a risku nelituji. Už jsem na ní leccos odehrál, docela pohoda.

Abych tedy shrnul svoje poznatky:

- kytara má odchylky oproti originálu, ale celkově se drží blízko. Profil krku je skutečně Les Paul, rozměry také. Když jsme jí dali vedle originálu les Paul Standard, vypadalo to na první pohled i v tomto srovnání jako originál

- drobné nedostatky ve výrobě jsou, ale celkově musím říci, že slušná práce

- snímače nic moc. Dávají se i na jiné podobné modely, je na nich napsáno Epiphine. Ty je potřeba vyměnit, aby nebyla kytara zbytečně degradována

- mechanika nevypadá jako doživotní. Kvalita chromu nebude asi nejvyšší, ale to je můj pocit. Aspoň bude mít dřív patinu…

- Grover ladicí mechanika je v originálu lepší. Nicméně tato je celkem použitelná. Čínani vyrábí i standardní Les Pauly, kde kopírují mechaniku Kluson a to je mnohem horší.

- hmatník je napuštěn pro lepší imitaci ebenu, ale eben to asi fakt není. Ale není špatně proveden. Perleť je vložena správně. Pražce nejsou lemovány korunkou z umělé hmoty, jsou zakončeny normálně, další drobný rozdíl.

- koruna výztuhy krku má jiné zakončení než na originálu

- ladí dobře, krk je rovný, oktávy snadno nastavitelné

Celkově tedy vidíte, že mi tady asi zůstane ve sbírce, líbí se mi. A asi jí budete mít občas možnost potkat na mých koncertech. Na mého oblíbeného starého Strata sice nemá, ale je to hratelný nástroj. Řada majitelů podobných kytar píše, že se nakonec tyto čínské kopie staly jejich oblíbenými a často hranými – a to i když mají ve sbírce originály a spoustu jiných kytar. Můžete narazit na mizernou kvalitu, ale to všude. Ta moje je prostě normálně hratelná slušná kytara, která vypadá jako originál.

Informace pro kupující: jak rychle poznáte falešného LesPaula Supreme

V diskuzích po světě jsem už našel pár skutečných případů, kdy byly tyto čínské kytary prodávány – a prodány jako originál. Takže pozor na to. Ty kytary mohou být velmi dobré, dokonce v jednom případě dotyčný člověk sice nakonec zjistil, že je to čínská kopie, ale přesto si jí za 750 dolarů koupil, protože byla skvělá.

Na obrázku nahoře vidíte hlavu originálního Supreme LesPaula. Moje fotky výše jsou technicky horší kvůli osvětlení, vypadá to v reálu ale velmi podobně. Porovnejte si ale to, kde je na originálu písmeno G a podívejte se na fotku nahoře. Je o malý kousek posunuto.

Vlnovka hlavy je o něco málo výraznější. Když se podíváte na mojí fotku, tak uvidíte, že ta vlnovka na mé kytaře spíše kopíruje normální Les Pauly (porovnávali jsme). Supreme by jí měl mít o málo zvýrazněnější – zvednutou.

Tohle je originální Supreme!

Vidíte tmavší hmatník, ale to po napuštění hmatníku nemusí být tak průkazné na první pohled. Podle podobné fotky z inzerátu to prostě nepoznáte. Musíte tedy v případě zájmu vzít Gibsona do ruky a nenechat si ho poslat na základě podobných fotek.

Můžete mít řadu indicií – podložku pod jackem, trochu jiný chrom, drobné odchylky, ale přeci jenom pokud kupujete prvního, nemusíte to mít až tak v oku.

Jako nejrychlejší kontrolu tedy doporučím sundat kryt matice výztuhy krku. Ta určitě nebude v provedení podle Gibsona, provedení čínské verze poznáte na první pohled i když jste nikdy neviděli originál. To je totiž skryto a tak je to provedení přeci jenom hodně jiné. Nemám tady zatím žádnou fotku, je to dost utopeno a také musím nejdříve nafotit originál Gibsona, ale podle toho kopii určitě poznáte.

Staré známé pravidlo říká: nejseš-li si 100% jist, nekupuj. i když tě prodejce 100x přesvědčuje, že je to fakt originál. U investice za 50 tisíc by to obzváště mrzelo (za 3500 Eur Supreme koupíte v obchodě, kde budete mít garanci původu, ale možná vám někdo nabídne Supreme za jedinečnou cenu, protože nutně potřebuje ještě teď moc peněz a tak by vám dneska kytaru prodal se slzou v oku za 45… a už jsme u toho…). Neriskujte. Nespěchejte. Dokud si nejste jisti, nekupujte.

Na druhou stranu musím říci, že já jsem si tenhle padělek koupil: s vědomím, že je to padělek. Za cenu, která je adekvátně nízká. A jsem spokojený.

Ať vás ale ani nenapadne na základě předchozích řádků vymyslet svinstvo typu „tohle nečetl každý, koupím to v Číně na kšeft, lidi jsou blbí a nepoznaj to“. To je jednak podvod s určitou trestní sazbou, ale hlavně byste si zasloužili tím Les Paulem namlátit. A pořádně.

Berte tedy předchozí řádky nejen jako informaci o tom, co se v Číně dělá, ale také jako varování pro případné kupce: pozor, v Číně se dostali na kvalitu, na kterou vás může někdo nachytat. Proto jsem uvedl pár znaků, jak poznat falzifikát. Ale oni nevyrábějí jen Les Pauly, tak opatrně při nákupu všech dražších kytar.

Takže galerie fotek čínského a originálního Les Paul Supreme:

123►

Nebudu dlouho napínat: druhý den jsem objednal pár dalších. Jelikož mne mikrofon příjemně překvapil, dovolím si jej krátce doporučit i vám… Opus 69 je klasický zpěvový dynamický mikrofon s excelentním průběhem a velmi dobrou odolností vůči zpětné vazbě. V CZ obchodech se dá sehnat od cca 3900 do 4400. Verze 69 S je s vypínačem, takže je o něco dražší. Základním srovnávacím etalonem byly mikrofony Shure (ale i další…), které vlastním (nebo vlastní moji známí). Zkoušeli jsme mikrofon proti SD565, SM58, Beta 58 a dalším. Testování proti sérii PG a dalším podobným nemá smysl ani zmiňovat. Testoval jsem to i proti pár levným mikrofonům východoasijské produkce, rozdíl byl mílový… Samozřejmě pokud ve vaší kapse cinká více peněz, můžete zkusit dražší typy, např. dobrý Audix OM-5 aj., ale ten je za jinou cenu.

Jedna, dva, jedna, dva, zkouška mikrofonu… Co se mi osobně na mikrofonech Opus 69 líbí, je barva. Při zpěvu přes tento mikrofon jsem zničehožnic měl pocit, jako bych měl roztaženější hrdlo, byl rozezpívanější. Všechny hlasové rejstříky byly čisté, s jakoby sametovou či medovou příjemnou barvou. Po přepnutí na Shure jsem byl zase u úplně normálních mikrofonů s trochu tvrdým podáním a omezenějším rozsahem. Ani jeden z konkurenčních testovaných mikrofonů nepodal hlas s takovou dynamikou a zejména s takovou příjemnou barvou. Když jsem dal mikrofon vedle svých shurek, zjistil jsem, že reakce na Harmony-Centralu i v dalších zahraničních testech (ale např. i český časopis MusicStore píše to samé) nepřehánějí a že naše názory jsou v podstatě totožné. Rozhodně pro můj hlas to byl obrovský rozdíl a jen těžko se mi popisuje ten pocit ? největší rozdíl cítí ten, kdo přes ten mikrofon zpívá, ale slyšel to z přítomných každý. Reakce tedy byly podobné: jeden další jsem hned prodal (což znamená, že budu hned muset dokoupit další, ne že bych se jich zbavoval , další reakce byly vesměs takové, že vlastně proč neprodat stávající mikrofony a nekoupit tohle, další známý si ho hned vypůjčil na akci… Prostě takové jednoznačné reakce jsem nečekal ani od sebe, ani od známých. Jestli se tedy potřebujete prořvat kapelou, bude možná užší Shure na místě. Jestli ale máte chuť zpívat písničky, kde si chcete vychutnat nuance v hlase, cítit to, jak vám hlas reaguje, užít si perfektně vyvážených měkkých středů s nádhernou barvou, zkuste Opus 69!

Zejména pokud máte kvalitní PA bedny, kde nemáte problémy s fázovými a frekvenčními posuny v oblasti dělících kmitočtů důležitých pro správné podání hlasu (třeba u jednodušších pasivních výhybek), mohl by vás Opus 69 oslovit, protože zejména tam uslyšíte to, o čem píšu. Odolnost proti zpětné vazbě je díky superkardioidě výborná, mikrofon má rád zpěváky, kteří vědí, jak na mikrofon zpívat (úhly, vzdálenosti). Frekvenční rozsah je širší, než u Shure (má i víc basů), mikrofon není uječený, je to vyvážený přenos v celém požadovaném pásmu. Samozřejmě netvrdím, že jsou Shury špatné, koneckonců také svoje neprodávám, jenom jsem potěšen jiným mikrofonem, který může být pro řadu aplikací i vhodnější, než to, co je skoro standardem na našich pódiích.

Musím na závěr poděkovat Safovi z Audiopro, kterážto firma je distributorem Beyerdynamic, že mi dal dobrý tip, i když mne to stálo zase pár tisíc… Fakt to za to stojí.

Tak a máme tady jedno pokračování… Díky distributorovi zesilovačů Bugera (tedy firmě Audiopro skutečně díky!) jsem dostal možnost otestovat další z řady – po 333xl tak přišla na řadu Bugera 6262. Pokud jste článek o 333xl nečetli, raději si ho přečtěte, budu to brát trochu jako pokračování, abych to nepsal všechno znovu – některé informace by se opakovaly – a hlavně budu srovnávat vlastnosti a zvuk obou koňů z jedné stáje.

Bugera 6262 je ve svém základě dvojkanálový lampový zesilovač s výkonem 120W, nožním ovládáním, efektovou smyčkou, digitálním reverbem a koncovými lampami 6L6, které jsou vyměnitelné za EL-34, pokud budete mít chuť si přidat do zvuku víc „british“ soundu.

Ovládací prvky

Zesilovač je dvojkanálový s oddělenými korekcemi pro čistý a zkreslený zvuk, odděleny jsou také ovladače Presence, což nebývá běžné. Čistý kanál má přepínání Clean / Crunch, takže ho nemusíte používat pouze na čistě a lehce „nakřápnuté“ zvuky, ale i slušně nadrivovaný doprovod a decentní sóla. Clean kanál má i přepínač Bright, který přidáte trochu výšek na vstupu předzesilovače, čistý má tak zvonivější charakter a crunch je víc „crunchy“. Třípásmové korekce, ovladač Gain, Presence a Master jsou tedy oddělené pro čistý a zkreslený kanál. V předzesilovači najdete víc elektronek, než v ostatních zesilovačích Bugera. Oproti 6260 máte víc ovládacích prvků a možností na čistém kanálu, tím se obecně odlišují obě verze. U zkresleného kanálu je pak větší počet aktivních prvků oproti řadě 333 znát na zkreslení – které je větší, než u řady 333.

Efektová smyčka

Efektovou smyčku můžete zapínat pomocí nožního pedálu, na rozdíl od modelu 333 nemá ale regulace vstupního a výstupního napětí, nemůžete jí tedy použít jako Boost na sóla (bez použití dalších krabiček).

Reverb
Digitální reverb má stejně jako u 333 pevně dané parametry, ovládání množství reverbu ve zvuku je samostatné pro oba kanály, navíc je reverb ovladatelný nožním pedálem.

Nožní přepínač umožňuje přepínat kanály, reverb a efektovou smyčku. A je stejně jako u 333xl v ceně.

Na rozdíl od 333xl nemá tedy ani 3 kanály, ani noisegate, ani chytřejší efektovou smyčku.

Tak to je pro úvod asi všechno, pojďme se podívat hlavně na zvuk, protože jak jistě víte, tak se mi 333xl moc a moc líbila (a nebyl jsem sám).

Zvuk
Od prvního zapnutí bylo jasné, že je to úplně jiná hlava, než 333xl.
Charakter zvuku je trochu jiný, korekce a Presence fungují na jiných frekvencích (někdy i výrazně). Obě hlavy jsem měl na sobě a přepínal jednu a druhou, abych byl schopen porovnávat. Testoval jsem zvuk jak při snímání do pultu, tak i při hře jen tak ve zkušebně.

Zkreslený kanál

Chová se to prostě jinak, než 333xl. Má větší zkreslení, zvuk je výrazně „přeelektronkovaný“. Co tenhle termín znamená? Poprvé jsem ho slyšel kdysi od Zdeňka Šikýře ve Studiu Hostivař, když mu před lety někdo poprvé přinesl Peavey 5150 a mořili se se zvukem a pořád to nebylo ono.

Zdeněk říkal, že mu to přišlo právě hodně přeelektronkované, velké zkreslení, ale tón už je jakoby sevřený v množství elektronek, kterými musí projít a hlavně filtračními prvky, které utvářejí a formují cestu mezi velkým množstvím prvků. Zkreslení je tak značné – můžete si bez problémů nakroutit brutálnější zvuky, než na 333xl, ale trochu za to platíte ve feelingu a v tom, že se to trochu víc slévá, míň to „řízně“ (tím ale nemyslím zvuk jak pila z tranzistorů). Otázka je, jestli „feeling“ řešíte nebo ne. Jsou to ty reakce na trsátko, jak vám to bere nakváknutí tónu, když ho děláte ručně, jak se to chová, pokud jdete dolu s hlasitostí na kytaře a jak se vám třeba daří hrát si na Jeff Becka, pokud se pokusíte hrát prsty… Získáváte ale nekompromisní maso pro tvrdé styly a ještě tvrdší metalové odnože, zejména sice pro doprovod, ale dobře použitelné také pro prstolamačská sóla. Můžete charakter trochu změnit osazením lampami EL-34, ale základní zvuk je zde v preampu: přehršle gainu a zkreslení, ale je to záměrné směrování 6262 jinam, než 333xl. Hodil by se ten noisegate, samozřejmě, že v signálu už máte při vyšším gainu také vyšší úroveň šumu. U zkresleného kanálu se mi zdá trochu divný typ reverbu, který je prostě nastaven ve všech Bugerách univerzálně. U 6262 bych asi čekal některé těsnější / kratší reverby is třeba jiným frekvenčním průběhem, aby se zvýraznilo použití pro tvrdé styly.

Čistý / crunch kanál

Funguje. Při přepnutí Crunch/Clean na čelním panelu si musíte pro ten který styl upravit korekce a hlasitosti, není to tedy okamžitě přepínatelné, ale vzhledem k tomu, že přepínat se to dá pouze ručně, není to problém. Celkově se mi to zdá v pořádku.

Tyhle fotky vnitřku znáte z minulého článku, zde jsou ale víc na místě, protože se jedná o řadu 626x.

Jak se na to tedy hraje?

Sice jsem začal zkoušet čistý kanál, abych si udělal úvodní představu, ale záhy po přepnutí na zkreslený se ukázalo, kdo bude asi největším odběratelem a cílovou skupinou pro tenhle zesilovač: budou to kluci, kteří valí všemožné odrůdy metalu, ať již toho nebo onoho. Po určité době zkoušení jsem v podstatě opustil představu, že by se na tom dalo nakroutit něco podobně sametového, jako na 333xl, spíš se mne 6262 pořád snažila donutit k tvrdému a ještě tvrdšímu metalovému zvuku. Je tedy také potřeba vybrat kytaru a snímače tak, aby to odpovídalo tomuto stylu a dobře do prošlo zesilovačem. U tohoto zesilovače je podle mne výběr kytary důležitější, než u 333.

Zvolit 6262 nebo tuhle 333xl?

Který z nich vybrat?
Pokud hrajete hodně tvrdě a hlavně se snažíte o brutálnější zvuk, bude 6262 pro vás asi lepší, než 333xl. Pokud ale chcete univerzální zesilovač pro různé styly, zesilovač který má komfortní ovládání a zvuk, na který jsem schopen napodobit Jeff Becka i hrát metal, zahrát si čisté blues i razantní AC/DC, prostě pro všechno ostatní je podle mého přesvědčení nejlepší volbou z řady 333xl. I já jsem se proto rozhodl si jednu 333xl pořídit.

Řada 6262 má jednodušší ovládání, ale někdy je to otázka luxusu a ten na 333xl rozmazluje. A přepínače HL pro nabuzení v nižších středech jsou také příjemné a pomohou tak eleminovat jednodušší předzesilovač (tedy co se počtu stupňů – pravděpodobně – týče).

Osobně zatím vynechávám z povídání a testování modely 6260 (jako 6262, ale jednodušší čistý kanál) a 333 (podobný modelu 333xl, ale bez ovladače Presence, bez HL přepínačů, bez Noise gate… má lampy 6L6). Oba testované mi připadají zajímavější.

Bedny a reprobedny

Klasický problém. Reprobedna je mnohem podstatnější, než si řada kytaristů myslí a může ovlivnit zvuk někdy víc, než vlastní zesilovač.

Testoval jsem 6262 na svoji bednu se Celestion Vintage V30 a na 4×12 reprobednu Behringer 412S, které si perfektně rozumí s 333xl. U řady 6262 si ale nejsem jist, jestli by nestálo za to zkusit ještě nějakou jinou. Tyto bedny mají samy trochu „Presence“, který se perfektně snášel s korekcemi na 333xl, bohužel řada 6262 má korekce a hlavně ovladač Presence laděn trochu jinam. Myslím, že by stálo za to zkusit jinou bednu, která bude mít jiné repro a bude mít méně výrazný zvuk ve vyšších středech. A možná by stálo za to zkusit i původní bednu Bugera 412H, kterou jsem bohužel již vrátil. Zde tedy záleží hodně na stylu, na který budete 6262 mít a vyberte si reprobednu tak, aby si to sedlo nejenom s Bugerou, ale i se stylem… (ale samozřejmě, že to hraje i s V30, ale myslím, že by stálo za to ještě trochu hledat. Co třeba repro EV12L?)

Závěry a uzávěry

Myslím, že z toho, co jste před chvílí četli, je jasné, že já bych volil vlajkovou loď 333xl. Vyhovuje mi pro maximální počet stylů a zvuků, ve kterých se pohybuji. Naštěstí ale neděláme všichni stejnou muziku a i hrajeme jinak. Pokud je na vás 333xl moc akademická, zkuste 6262. Já bych možná zvolil pro 333xl termín „Bugera pro dospělé“. Je tam totiž řada funkcí a zvukových variant, které spíše ocení starší hráči, zatímco 6262 je v řadě případů řežba, která nezná bratra. (A myslím si to, že je na tvrdší styly lepší i přes to, že na ní hrají i kytaristé, kteří hrají blues.)

Problémy? Ať se technici moří…

Testovací Bugera 6262 fungovala dobře, pouze předpětí koncových elektronek bylo zbytečně „drsně“ nastaveno, bylo to nad hranicí proudu, který by měly 6L6 správně snášet. Ale od toho máte jednak nastavovací body a trimry za zadní mřížkou, jednak i naši technici potřebují práci a výdělek pro rodiny.

A tak zbývá na závěr z mého pohledu největší problém: dostupnost.

Zesilovačů Bugera je v toto chvíli (8/08) u nás žalostně málo, bohužel nejhůř na tom je asi řada 333xl, která navíc podle mého prochází drobným vnitřním upgradem, který opozdil další dodávky. Snad přijdou dřív, než v půlce roku 2009, kdy se očekává nová řada Bugera zesilovačů. Podle současných informací by se měly objevit v obchodech koncem září.

12►

Nejprve pár slov k firmě Bugera.
Je neuvěřitelné, co se v českých internetových obchodech vyskytuje za bláboly. Když jsem si dělal před psaním rešerši, našel jsem u Bugery velmi zvláštní popisy.

Např. Audiotek (ale i další) píše: „Anglická firma Bugera představuje pestrou paletu svých zesilovačů…. Lampové zesilovače a komba jsou ručně dělány v manufaktuře podle evropských a amerických norem, což nám přináší nejkvalitnější součástky a nejlepší kvalitu…“

Tak tohle je město, kde v Karibiku má oficiální sídlo Bugera

Chápete ty nesmysly?

– Bugera je firma, kterou založil německý Behringer, vyrábí v Číně a kvůli penězům je registrovaná nikoliv v Anglii, ale v daňovém ráji na Britských Panenských ostrovech, jukněte do Wikipedie, kde to v Karibiku je.

– Na Bugera zesilovače se strašně dlouho v Německu dělaly předobjednávky, podle mne z toho důvodu, aby se dala spustit linka, která sníží ceny. Bugera na stránkách sice uvádí, že jsou zesilovače dělány ručně, ale chtěl bych vidět, jak ručně pájí ten digitální reverb… Samozřejmě vlastní montáž desek s plošnými spoji do zesilovačů a propojení je pochopitelně děláno ručně. Uvnitř zesilovače je ale ta příprava a továrna vidět.

Kvalita výroby
Jedním ze zásadních výtek kritiků Behringera je kvalita výroby. Podle mne je to trochu nafouknutá bublina, když se podíváte na to, jak vypadá uvnitř Bugera a jak třeba Groove Tubes zesilovač (to je příklad – vyberte si nějaký jiný zesilovač z menší dílny), tak máte pocit, že Bugera je maximálně profi. Rozhodně nemám pocit bastlení či špatné inženýrské práce. O některých českých i jiných  „butikových“ výrobcích toto říci nemohu. Ale abych jen nechválil: dostal jsem na testy exemplář, který už někde po zápůjčkách jezdil, a po jednom dni mu zhasla kontrolka zapnutého stavu. Vše fungovalo normálně, jen ta žárovička ne. Nepředpokládám ale, že se jedná o nějaký základní problém, žárovičky zvuk obvykle nedělají.

K výběru komponentů: Uli Behringer říká, že zpoždění v přípravě nabírali třeba při výběru materiálu na trafa. Vybírali je celý rok a stále nebyli spokojeni. Z elektronek jich projde kontrolou jenom 5%…

Tak takto vypadá Bugera uvnitř. Není to moje fotka, já jsem tak do hloubky nešel a vidíte, že má knoflíky z řady 6260…

Potenciometry jsou zapájeny do plošného spoje.

Design

Když jsem ukazoval Bugeru muzikantům, zůstávali kolegové docela koukat a říkali: „Tohle vážně vyrábí Behringer? Vypadá to výborně!“ Reakce na design byly jednoznačně kladné, i já musím říci, že se mi design velmi líbí a nezadá si s designem těch nejlepších a nejdražších. slyšel jsem jenom jednu výtku (spíše přání – od Semíra M.): aby vnitřek zesilovače byl modře osvětlen, jako třeba H&K. No ale to už by zase nebylo nic originálního…

Bugera 333XL
Bugera má v nabídce 4 modely zesilovačů. Od jednodušších 6260/6262 k vícekanálovým 333/333XL. Já jsem dostal na testy nejvybavenější 333XL.

Model 333XL je tříkanálový – čistý, crunch, lead, s digitálním reverbem, šumovou bránou typu DNL a regulovatelnou a přepínatelnou efektovou smyčkou. Je to prostě perfektně vybavená hlava pro požadavky většiny z nás.

Koncový zesilovač s možností snadné výměny a změny typu lamp
Jejich zesilovače mají 120 W a jsou vždy vybaveny čtyřmi výkonovými elektronkami. Zesilovače jsou připraveny jak pro EL-34, tak pro 6L6, jejich výměna je snadná a ani technik nemusí vyndávat chassis zesilovače z bedny – stačí sundat zadní mřížku, vymenit lampy, přepnout přepínač 6L6/EL-34 a pochopitelně nastavit podle konkrétních nových lamp předpětí. Z tohoto důvodu je v blízkosti lamp za zadní mřížkou potenciometr na regulaci proudu a také měřící body. Nastavení podle návodu je tak pro technika skutečně příjemné a snadné. Výměna EL-34/6L6 se podepíše na základním zvuku zesilovače a umožní vám si zvuk trochu upravit podle chuti. Moje Bugera měla 4 EL-34 a neměl jsem potřebu testovat 6L6 (i když je mám ve svém zesilovači).

Předzesilovač

Tři kanály jsou nejčastěji koncipovány jako clean/crunch/lead, zde je to podobně, ale já bych to trochu přejmenoval. Čistý je skutečně čistý – to je v pořádku, ale crunch má typický nádech britských zesilovačů a lead amerických. I na crunch kanálu můžete nastavit vysoké zkreslení třeba na britský metal. Podle mne by bylo jednoznačnější je nazvat clean/british/american.  Všechny kanály mají třípásmové korekce a hlasitost, u obou zkreslených máte nastavení zkreslení pomocí ovladače gain a možnost přidat tlačítkem HL tlak v nižších středech (neměřil jsem, ale cca 250 Hz). projeví se vám to třeba u nu-metal riffů na lead kanálu větším masakrem, ale opatrně, aby se vám už zvuk nesléval.

Noise gate
Šumová brána funguje pro kanál lead. Není tedy k dispozici pro clean ani crunch.

Funkce šumové brány se mi líbí. Možná máte v multiefektu šumovou bránu klasickou, který funguje značně nevhodně dle principu „sníží-li se signál pod úroveň X, utni zvuk“. To je samozřejmě pro řadu nuancí hry velmi nepříjemné, ne všechny brány jsou tak dobré, jak Hush od Rocktronu. V Bugeře je brána na principu DNL, tedy Dynamic Noise Limiter. Tenhle systém Philipsu ze začátku sedmdesátých let snižoval šum z pásků v magnetofonech na jednoduchém principu, že šum slyšíte v tichých pasážích, když se ale hraje naplno, je maskován užitečným signálem. V tichých pasážích se trochu stáhnou výšky a vy tak slyšíte hudbu, ale neslyšíte šum. No a tady je to velmi podobné – již žádné uříznuté tóny, žádné problémy při stažení hlasitosti na kytaře. Funguje to dle mého názoru dobře, velmi podobný systém má Behringer i na své bráně NR100, ale tam se mi zdaleka tak nelíbí…

Noise gate má jeden problém, na jehož přesnějším pojmenování pracuji – snažím se zkontaktovat s někým od výrobce. Jde totiž o to, že šumová brána by měla pracovat na crunch i lead kanálu. No a bohužel většinou pracuje jen na lead kanálu. Tam funguje dobře, ale pro crunch to není v pořádku. Nejčastěji jí využijete na lead kanálu, tak jsme jí také testovali převážně my, ale její funkce je v návodu popsána pro oba zkreslené kanály. Snažím se zjistit, jestli se jedná o nějaké firmware verze nebo o jaký problém jde, nejedná se o vlastnost jednoho kusu. Jakmile budu vědět víc, samozřejmě to sem napíšu.

Reverb
Reverb je digitální, čisťoulinký. Plně vyhovuje pro tento typ zesilovače. Navíc je tady jedna velmi užitečná funkce: reverb má nejen ovladač úrovně efektu, ale také tlačítko vypnutí a zapnutí reverbu. Zesilovač si pamatuje, jestli jste ho pro kanál, přes který hrajete, měli zapnutý. Můžete tak mít nestavený reverb jenom pro čistý kanál a zkreslené doprovody hrát bez něj. Velmi dobrá vychytávka!

Master sekce
No a pak na čelním panelu už máme jenom presence a celkovou hlasitost… To snad nemá cenu popisovat, funguje to. Upozornění: verze 333 (tedy bez xl) NEMÁ presence ovladač. To je jeden z důvodů, proč si zvolit 333xl, protože tento ovladač považuji za velmi užitečný.

Efektová smyčka
Efektová smyčka je další vychytaná funkce na Bugeře. Můžete si jí zapnout jak tlačítkem na čelním panelu, tak i nožním spínačem. Na zadním panelu ale máte u ní dva potenciometry: pro regulaci výstupu do smyčky a vstupu ze smyčky. Těchto potenciometrů ale můžete využít i když nemáte žádný zapojený efekt do smyčky: fungují jako hlasitost, můžete si tak snadno vyrobit přepínač na sóla. Proto se také přepínač smyčky jmenuje FX LOOP/BOOST.

Nožní přepínač umožňuje ovládání kanálů a spínání efektové smyčky (boost – sólo).

Pokud tedy nepotřebujete žádné další dozvuky, harmonizéry či echa, můžete mít v Bugeře kompletní řešení: 3 kanály + přepínač na sólovou hlasitost, inteligentní systém zapínání velmi kvalitního reverbu, chytrou šumovou bránu a mohutných 120 W lampové hlavy… Co chtít víc po lampové hlavě?

Zadní panel oblashuje mj. ovládání úrovní pro efektovou smyčku

Hrábněme konečně do strun!

Konec teorie, přejděme k praxi. A dopřejte mi taky chvilku pro kritiku, protože zatím jste si jí moc nepřečetli.
Zapnu poprvé Bugerovský stack – a ono to hraje, docela dobře, ale masakr se nekoná… Je to skutečně slušné, ale vzhled hlavy vzbuzoval větší naděje… Že by to nebylo tak dobré? Jelikož už mi těch testovacích aparatur prošlo rukama hodně, včetně velkého behringerova stacku (viz Muzikus někdy v roce 2005), hned jsem tušil, jak i kolegy okolo uklidnit: zapojil jsem místo bugerovské reprobedny svoji. A pak nastal ten správný masakr. Ale my si ještě uděláme odbočku k reprobednám.

Tak reprobedna mne příliš nepotěšila
(na rozdíl od zesilovače)

Když jsem kdysi v roce 2005 dostal tu první behringerovu bednu 4×12, nehrála dobře. Zvuk bych charakterizoval slovem „bláto“. Špatně se prosazoval zvuk v hlučnější kapele, špatně se podle toho hrálo, zvuk nebyl pevný a přesný. Distributor ale obratem přivezl bednu, která měla lepší reproduktory a kterou jsem mohl pochválit. Nebyla sice až tak dobrá, jako moje, ale byla normálně dobře použitelná a slušně hratelná. Reprobedna, kterou jsem dostal k Bugeře, je podle mne špatná a nemohu jí k nákupu doporučit. Levné reproduktory sice nějaký zvuk dělají, ale zbytečně si zabíjíte zvuk dobrého zesilovače. Ale naštěstí je Audiopro velmi agilní a tak mi obratem vyměnili bednu za jinou behringerovu – a ta už hrála tak, že jsem na ní mohl odehrát x hodin bez sebemenšího problému (je to ta samá, jakou mi již jednou dodali k testu pro Muzikus . Ano, doporučení přijde za chvíli, teď honem zpátky na zvuk vlastní hlavy, o tu mi jde nejvíce!

Hlava Bugera 333XL mne jedním slovem dostala. V okamžiku, kdy sem si jí zapnul do své reprobedny, která je zvukově pevná a skutečně brilantní, jsem byl chycen. Není to tak, že by každý zvuk byl nejlepší na světě, ale dohromady to hraje dobře – a za tu cenu skutečně výborně.

Čistý kanál – je skutečně čistý. To má své klady i zápory. Krásně se na něj hrají čistá kila, čistě se vybrnkává, ale zase nemáte ten teplý blues/jazz čistý zvuk. Není v tomto zvuku ta typická komprese, která proslavila některé zesilovače třeba pro blues, Bugera je německy přesná: „Chcete čistý? Tak bude jak z Arielu!“ Kdyby tak měl více tepla, dostal by ode mne víc sympatií, ale je to dobré i takto. Moje výhrady v tomto bodě berte s rezervou – je to pořád výborný zvuk, naprosto nesouměřitelný s tranzistoráky, ale i lepší než řada čistých zvuků na jiných hi-gain zesilovačích. Více tepla při „čistém“ zvuku můžete dostat třeba z některých EL-84 zesilovačů…

Crunch – hledáte Marshalla a jeho crunch? Máte ho mít. Našel jsem si tam něco jako AC/DC během vteřinky. Můžete jít i níž se zkreslením, ale také i výš a dostat se někam k britskému metalu, kdy ti Iron Maiden nebo Judas budou jak živí (jasně, že jsem si zkusil v touze po potvrzení i ty „brikety“…:-) Tento kanál je ale i velmi dobrý pro sóla, dobře reaguje na práci rukou, neslévá se. Zní fakt dobře.

Lead - to je zase něco pro ty, kteří touží po něčem jako Peavey 6505 nebo snad i Mesa Boogie. Je to prostě americký sound. Není tak živý, jako předchozí kanál, ale dostanete z něj ty správná kila na hutný metalový doprovod i tlustší sóla. Se zapnutým HL režimem už je to někdy až příliš, ale pro vás to může být to pravé, jste-li vyznavači amerických tvrdých kytar.

Do „knihy přání“ pro následující modely bych tak už mohl jenom přidat další možnosti pomocí přepínačů „bright“, které by mohly udělat někomu dobrou službu třeba na lead kanálu, ale není to výtka, jenom přáníčko. Rob Tognoni u své Bugery snížil výkon, protože pro jeho kluby bylo 120 W zbytečně moc a tak vyndal 2 lampy a přepnul výstupní impedanci, aby trafo víc zatížil (stará praxe). Docela by mne zajímalo, jestli u Bugery plánují menší verzi – ale 333XL je rockový zesilovač, kde je výkon potřeba. A jak jsem již zmínil, možná bych přivítal nějaký teplejší režim pro clean zvuk – třeba nějaký mid boost, který by dostal z čistého kanálu bluesové teplo.

Jestli bych měl po nějaké době ale jedno přání, tak druhou efektovou smyčku. Byl by to maximální luxus, ale  užitečný, protože se mi funkce přepínače efektové smyčky zdá skvělá pro sóla. A můžete tak mít ve smyčce krabičky, které si třeba v pauze našlapete už tak, jak to chcete v sóle. V tom případě by ale bylo dobré mít ještě jednu smyčku, která by byla nezávislá na tomto přepínači. Jak říkám – je to ale už výrazně nad rámec běžného zesilovače, i tak toho Bugera 333xl umí dost…

Vidíte? Copak vážně žádná kritika na 333XL? Skoro bych řekl, že ne (jenom ten gate na crunch kanálu, ale fakt vydržte, zkusím to zjistit). Když to porovnám se svojí sestavou, která by v součtu aktuálních cen byla někde u 80-90 tisíc (lampový preamp Engl, marshall konec a efekťák s MIDI kontrolérem), tak je to o slušné kvalitě zvuku, ale podstatně nižší ceně. Na sóla jsem nedosáhl na Bugeře až tak tlustého zpěvného tónu, ale na doprovod jsem měl aktuální zvuky v dostatečně kvalitě. A ten sólový byl i tak dobrý, navíc jsem nevyužíval další efekty ve smyčce a neupravoval jsem si ho až tak k obrazu svému. (Pozn.: Ještě si pohraji se zapojením EQ do smyčky na sóla, možná i smultipásmovým kompresorem… Mám také svoje oblíbené elektronky na první pozici v zesilovači, jsou teplejší a tak možná také zkusím, co to udělá.)
Tohle ale neberte jako výtky – celkový zvuk je podle mne velmi slušný a může se beze studu postavit podstatně dražším zesilovačům světových firem. Vím o některých, které podle mne jednoznačně překonává a přitom tyto stojí dvakrát i třikrát víc.

Jak hodnotili ve světě
Samozřejmě jsem si ověřoval, jestli jsem se ve svém názoru nějak nezbláznil – ono je to skutečně divné takto chválit zesilovač za „pár korun“…

V Guitar Playeru to hodnotil sám šéfredaktor a došel ke stejným výsledkům. Velmi se mu to líbilo. Podobně i v řadě dalších časopisů. Je jasné, že někde asi byla PR dohoda, ale názory se obecně s mými velmi shodují (i na Harmony Centralu). I v internetových diskuzích jsem našel velmi dobré reakce – např. od člověka, který měl v jednom okamžiku k dispozici Bognery, VH4, Peaveye a další a přesto napsal, že Bugera je vynikající. I on ale nakonec zkoušel Bugeru na jinou bednu, než tu jejich.

Správný článek musí mít správný závěr…

Pro koho je tedy 333XL?

Možná jste to již mezi řádky našli: není pro jazzmany, není pro tiché hochy, kteří doprovází šansoniérku, Bugera 333XL je typicky rockový aparát. Je to hlasitý aparát zejména pro rock a heavy metal, ale určitě pro něj najdete využití i jinde. Je to velmi kvalitní zesilovač, který dobře reaguje na vaši hru, když budete respektovat styly hry, můžete se přiblížit jak anglickým, tak americkým rockerům a to – no to se podržte – za cca 13500 korun za zesilovač. Ukažte mi nějaký podobný, já jsem ho asi ještě neviděl. A na to, že majitelé dražších zesilovačů budou říkat „No jo, Bugera je shit“ se vykašlete. Oni to tak musí říkat, víte?

Myslím, že na Bugeře můžete udělat velmi dobrý zvuk. Je to ale pouze ve vaší hlavě a rukách, jestli ho z ní skutečně dostanete. Na YouTube je řada lidí, kteří se snaží ne Bugeře něco ukázat, ale někteří si ani neumí naladit kytaru, často to nejsou úplně relevantní ukázky.

Za sebe ale mohu říci, že kdyby přišla Bugera s tím, že jí mám někde dělat promotion/prezentaci nebo hrát na jejich zesilovače, neměl bych s tím vůbec žádný problém – hraje to skutečně dobře a rozumí si to i s mýma rukama.

A ještě nějaká PS:

Doporučení reprobedny
Pro Bugeru je vhodné vybrat typicky rockovou reprobednu. Ta jejich moc nehraje, nekažte si s ní dobrý nákup zesilovače. To, že máte v bedně Celestiony (a také není Celestion jako Celestion), ještě neznamená, že bedna hraje. Je nesmírně důležité, jak je bedna postavena. Nesmí se vám hned rozrezonovat, nesmí mít zvuk, jak když praštíte do papundeklové krabice. Existuje jedna zajímavá reprobedna, která by se vám mohla hodit: Genz Benz G-flex. Tahle bedna už ve verzi 2×12 přehraje i řadu beden se 4×12 – právě z důvodů výborného návrhu a pevnosti. V Čechách se objevila u Aleximu. Je to typická rockerka, zkuste k Bugeře tuhle bednu a možná se budete divit, jak si to rozumí. Moje je G-flexu velmi podobná, ale má Celestiony V-30 (Genz Benz si reproduktory montují sami ze Celestion dílů) a možná jí mám z ještě lepšího materiálu. Ale základní návrh je shodný a měli byste tak být stejně tak spokojeni, jako já.

Na tento článek a zhodnocení reprobedny zareagoval distributor obratem a vyměnil mi pro testy reprobednu Bugera za – pro mne, který jí zná – osvědčenou bednu Behringer BG 412S s reproduktory Jensen. Byl to posun opravdu k lepšímu a tak bez jakéhokoliv problému jsem na ní okamžitě odehrál 8 hodinový session, kdy bedna absolovovala průřez styly od blues, rock i skoro i folk až ke klasickým metalovým vypalovačkám. Byl jsem spokojen, podstatně spokojenější, než s původní. Než začnete říkat, že G-flex je lepší, uvědomte si, že tato bedna stojí jen o 500 víc (tedy necelých 7000 za bednu 4×12!!!), než původní Bugera 412H (označení této a cena je shodná s Behringerem BG 412H – a hrají stejně, je to podle mne jen jiný design stejně osazeného boxu). Za cenu G-flex reprobedny máte skoro 3 Behringerovy 412 S… Takže pokud máte hluběji do kapsy, zkuste Behringer 412S! Má ještě jednu velkou výhodu oproti Bugera bedně – normální kolečka. Bugera 412H má jenom 2 vsazená do hrany bedny, bedna je tak transportovatelná jedním člověkem. Bohužel se přitom různě naklání a odírá si kování, člověk je stejně nahrben, takže se to nedá nazvat komfortním stěhováním. 412S je podle mne po všech stránkách lepší a i se mi víc líbí designově.

Moje Bugera
Podlehl jsem a jedno combo vyměnil a koupil sobě Bugeru 333xl-212, tedy combo se stejným zesilovačem i ovládáním, o jakém zde píši. Hraje výborně, pouze hned první krok byla výměna 1 repro za – jak jinak – Celestion V30. Zatím pouze zvažuji, jestli nechám jeden repro Bugera, protože kombinace 1x Bugera + 1x Celestion V30 hraje velmi příjemně. Skutečně mohu říci, že jsem podlehl, i když mi nenahrazuje (alespoň zatím) hlavní setup, mám jí pro menší akce. A kolega z kapely podle také, už 333xl hlavu objednal… (to platilodo podzimu 2009, kdy jsem Bugeru prodal, měl jsem těch zesilovačů nějak moc…)

Reakce z Austrálie
Shodou okolností tady zrovna byli (během své cesty do Wackenu) kamarádi z australských Black Majesty. Tahle power metalová formace má slušné úspěchy a to se projevilo i na tom, že se její kytaristé stali smluvními jezdci známých značek. Hanny třeba kope za Jackson a MesaBoogie. Jeho Triple Rectifier jsem tak měl možnost zkoušet vloni ve stejné místnosti, jako nyní Bugeru. Hanny si zahrál na Bugeru a reakce byly pro Behringera výborné: „Hraje to jak Mesa, má to lepší čistý zvuk a výbornou šumovou bránu. Výborný zesilovač!“ A světe zboř se – dokonce jsem dostal od něj svolení takovouto pochvalu napsat (což u firemních hráčů není vždycky tak jisté). A tak jsme si s Hannym dali ještě pár panáků a probrali to ještě do větších detailů (ach to ráno…). Abych Hannyho trochu upřesnil – Bugera není Mesa, hraje trochu jinak. Znám Hannyho aparáty a zvuky, takže vím, že na Bugeře si je schopen nastavit také ten, který mu vyhovuje, ale Mesa hraje trochu jinak – to není na škodu, každý zesilovač je trochu jiný (naštěstí – a naštěstí i kytaristé se liší).

No řekněte sami – nepřijde vám to jako PR článek? Ale vážně to takhle vidím a vážně se mi tahle rocková Bugera 333XL líbí…

12►

Mám docela Rolandy rád, tak nějak je interně chápu, koneckonců vlastním COSM modelingové procesory od roku 95, tak je znám celkem dobře. Zkoušel jsem i různé jiné typy COSM, u ME-20 to sice není nazváno COSM, je to jenom obyčejný multiefekt bez simulace lampových zesilovačů, ale pokud máte zesilovač v pořádku, může udělat slušnou práci díky kombinaci wah-overdrive/distortion-EQ-chorus/flanger/phaser/tremolo/rotary-delay-reverb. 24 bitové rozlišení při 44,1 kHz vzorkovací frekvenci se výrazně podílí na slušném zvuku. Napájet se to dá tužkovými aku nebo 9V adaptérem. Spotřeba je 90 mA, což je na podobný efekt slušně málo.

Boss Me-20 video:

- Behringer AM-100
(V podstatě nastavený ekvalizér pro simulaci spektra akustické kytary)
– Behringer PMH5000
(Mixážní pult s koncovým zesilovačem. Tenhle test jsem docela uvítal, protože jsem pult využil při ostré akci s docela slušným výsledkem)
– Kytara I a Kytara II
(Takové základní pojednání o elektrických kytarách, samozřejmě se tam nevešlo všechno, prostě něco pro začátečníky…)